close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

plemena koní

Arabský Plnokrevník

18. září 2011 v 13:41 | Way

Arabský Plnokrevníkryská jeho ocas je zvednut jako p


Arabský plnokrevník má uzkou hlavu ze štičím profilem.
když kluše , cválá nebo tryská jeho ocas je zvednuátý jako praporek (na obrázku)




Země puvodu : arabský poloostrov


Využití(Dnes) : Parkur , Drezura, Dostihy


Hmotnost : Do 500kg


Výška v kohoutku : kolem 150 cm


Zbarvení : hnědáci, ryzáci, bělouši, vzácně vraníci,někdy i zbarvení pinto



NA TOMTO OBRÁZKU JE DOBŘE VIDĚT ŠTIČÍ PROFIL


pRO ZAČÁTEČNÍKY NENÍ MOOOC DOBŘE OVLADATELNÝ ,ALE OVŠEM KUN POSLOUCHÁ TAK JAK JSTE SI HO VYCHOVALI




Máte otázky pište je do komentuuuu díky


Vaše Happy Way

hafling

17. září 2011 v 10:38 | Way

Hafling



jak mnozí z vás již jistě vědí hafling je koníček s plavou ,až rezaou srstí a bílou krásně hunatou hřívou:

A Lisinkou (jenom někdy )

Tanto kun je výborným učitelem jak pro začátečníky tak pokročilé jezdce .



Výška: u hřebců 135 - 142 cm, u klisen 136 - 140 cm
Váha: 420-490kg
hafling na obrázku má hodně rezavou srst z toho duvodu že je sníh a zima.
hafling má spíše robustnější a mohutnější stavbu těla.
hafling je silný,skromnýa vytrvalý horský koníček.
Nohy jsou kratší, hřbet a zad jsou dobře osvaleny, nápadná jsou silná a svalnatá bedra.
Ryzé zbarvení tvoří krásný kontrast s plavou hřívou a ocasem.
hafling je temperamentní a má dobrou povahu, a je proto příjemnější pri práci v tahu i pod sedlem.
výška se pohybuje od :1,40 až 1,45 m.

AChinema-Aneb AChalteke

16. září 2011 v 15:45 | Way
Jeden z hodně koní je tky AChaltekinský koníček.
Mohli by jsme je zařadit do skupiny výstavních koní jsou něco jako Arabové jsou využíváni stejně.

Z hledska koně je toto velmi tvrdohlavý kun proto pro začátečníky ...a pro ty co se koní bojí nevhodný...



Ted lepší info:



Svému stálému jezdci věrně slouží.
má výborný orientační smysl a skvělou pamět , (ale tak něják skvělou pamět má více druhu koní)
výcvik tohoto plemene je obzvlášt náročný , Hlavně z jezdeckého hlediska tento kun je spíše lepší na výstavy má krásně tvarované tělo i hlavu.


je považován za jedno z nejčistokrevněších plemen na světě, předchudci tohoto koníka byli perští koně


Kohoutek : 157 cm v kohoutku

nese exteriérové znaky které nejsou ve světě jezdectví mnoho žádané.
Jeho hlava je nasazena na velmi dlouhý krk,který se zvedá kolmo nad plece.Kun nese přirozeně hubu nad urovní kohoutku , což je pro toto plemeno běžné...


Kdyby jste o tomto plemenu chtěli vědět víc napište ahooooooj...



...





achaltekin2.jpg


jj

15. ledna 2011 v 20:27

Fjordský kůň

Obrazek

Vysvětlení názvu:

Toto norské plemeno se původně nazývalo vest fjord, protože pochází ze západních oblastí Norska. Vyznačujících se malebnými krajinnými útvary fjordy. Říká se mu také fjordling nebo fjordský pony. Při křížení s jinými plemeny se původní název zachovává, takže například u nás se choval fjordhucul.

Původ:

Fjordling je původní skandinávské plemeno, velmi starobylé a je považován za jednoho z nejčistších potomků Tarzana v Evropě. Jsou proto dobré důvody jak v anatomické stavbě tak ve zbarvení. Má totiž typické zbarvení s černým úhořím pruhem na hřbetu a často se zebrováním na nohách.
Jeho profil je však poněkud rovnější než profil Tarpana, takže někteří autoři se domnívají, že v něm koluje i krev dnes již vymřelých koní z konce doby ledové.

Historie:

Původ flordlinga sahá velmi hluboko. Doklady o jeho chovu máme již z dob vikingských z konce 10. století n. l. Z té doby se zachovaly četné obrazy i zprávy a fjordlingové figurují na slavných runových kamenech. S Vikingy se toto plemeno také dostalo na Island, do Velké Británie, zejména na ostrovy a do Skotska, a vydatně ovlivnilo tamní plemena. Nesporně se dostal i do Západní Evropy a dodnes je tam velmi oblíbený pro své efektivní zbarvení. Dlouhá historie fjordlinga se projevuje i v tom, že je ušlechtilejší a vyrovnanější než, než jiná starobylá severská plemena.

ObrazekCharakteristika:

Fjordský kůň má dodnes mnohé znaky ponyho, i když je vyšší. Má poměrně krátké nohy, obdelníkový formát a širokou hlavu. Poněkud příliš mohutné žuchvy jsou dány jak původem tak způsobem života.
Je to velmi ustálené, starobylé plemeno s vynikajícími vlastnostmi, především pevným zdravím, otužilostí a velkým výkonem. Je to vskutku univerzální plemeno, které si zasluhuje oblibu, již se těší ve své vlasti a kterou získává i v jiných evropských zemí.

Popis:

Dnešní fjordling je poměrně vyšší než jeho předkové výška kolísá od 132 do 145cm délka 140-150cm. Hlava je úhledná, poněkud těžší, s rovným profilem, mírně šikmýma očima a mléčnou hubou. Krátký svalnatý krk má zejména u hřebců malý hřeben, kohoutek je nevýrazný. Trup je oblý s širokými prsy, mohutnou svalnatou plecí a dobře klenutými žebry. Hřbet je rovný, záď silná, svalnatá nikoli spáditá. Vynikající jsou krátké silné nohy s kratičkými rousy na spěnkách a velmi tvrdými kopyty. Typické je plavé zbarvení s výraznými znaky primitivních koní. Základní barva může přecházet od krémové po sytě žlutou. Znaky jsou vždycky černé. Typické je zbarvení hřívy, která je uprostřed černá a po stranách stříbrná, ovšem rozdíl od divokých koní dlouhá. Proto se nakrátko přistřihuje, a to stupňovitě, aby zbarvení vyniklo. Také žíně v ocasu jsou smíšené, ve středu černé a po stranách bílé. Na končetinách se vždy projevuje černá barva, mnohdy s náznaky zebrování, kopyta musí být vždy černá.
Robustnímu vzhledu odpovídá velká síla, výkonnost a vytrvalost.

ObrazekPovaha:

Fjiordling je velice výkonný kůň inteligentní, odvážný a poněkud svéhlavý. Zejména hřebci jsou skutečnými osobnostmi a Vikingové v minulosti pořádali zápasy koní, které probíhaly velmi tvrdě a často končili smrtí
jednoho ze soupeřů. Ve vikingské době to byla nejoblíbenější zábava. Souboj nezřídka končil smrtí poraženého. Tyto zápasy nebyly samoúčelné, ale ověřovali kvalitu chovných hřebců. Moderní fjordling je univerzální kůň, který zvládne každou práci a naučí se mnoha poměrně složitým akcím, i když rozhodně není poddajný. Je to zvíře samostatné, které obstojí i na horských statcích a vystačí s velmi skromnou pastvou, má výborný orientační smysl a
neleká se přírodních překážek. Klisny často odchovávají hříbata.

ObrazekVyužití:

Fjordský kůň patřil k předním oporám v zemědělství v hornatých oblastech Norska i v přímořském pásů kolem fjordů, po nichž má jméno. Dodnes pracuje v zemědělství a osvědčil se i v lesnictví při přibližování dřeva, ani ne tak ve své vlasti, jako v jiných částích Evropy. Díky své obratnosti a vynalézavosti se uplatňuje v nejtěžším terénu, i když samozřejmě nemá dostatek hmoty k zvládnutí těžkých a rozměrných kmenů. Fjordling vždy sloužil jako jezdecký kůň, za Vikingů dokonce válečný. Dosud je jako jízdní zvíře oblíben, i když má poněkud drobivý, tvrdý klus. Dnes se již málo užívá v zápřeži, našel však uplatnění ve vozatajských soutěžích, v nichž předčí obratností jiná plemena, a ve své vlasti je dnes oblíben zejména pro vytrvalostní jízdy, neboť je mimořádně zdatný a odvážný. Jeho efektivní vzhled přispěl k tomu, že nevyváží z Norska do ostatních zemí Evropy i do Severní Ameriky. U nás se choval pro lesnické účely a byl křížen s huculek. Fjordhucul byk vynikající pro práci v těžkém terénu, do českých lesů je však poněkud lehký.

ok

15. ledna 2011 v 20:26

Honácký kůň či americký kovbojský kůň-quarter horse

Americký honácký kůň, krátce zvaný quarter horse, ale leckdy popisovaný s nadsázkou jako slavný nebo proslulý koloniální čtvrtkařský závodník, se poprvé objevil v 17.století ve Virginii a v dalších osadách východního pobřeží. Tento vysoce vyhraněný typ je vedle morgana nejstarším americkým plemenem, ve skutečnosti je sice starší než morga, který se objevil až koncem 18.století, ale morgan je nejstarší doložené plemeno. Registr morganů byl poprvé zveřejněn v roce 1894, kdežto americká asociace pro quartery se ustavila teprve v letech 1940-1941.

ObrazekPůvod

První osadníci v Novém světě zdědili kopně, dovezené španělskými kolonizátory. tehdy žila ve stádech směs španělských plemen, berberů a arabů, která se vytvořila na iberském poloostrocě během dlouhé islámské okupace. Tito koně tvořili základnu s velkými možnostmi. Když došlo ke křížení s koňmi dovezenými s Anglie, stali se základem prop nově vytvořené plemeno- amerického quartera. První významný dovoz anglických koní do Virginie představoval lodní náklad, který dorazil v roce 1611 se 17 hřebci a klisnami. Tito koně patřili ve směs k anglickým "závodním koním", jež vytvořili kmenové stádo pro anglického plnokrevníka, který se ovšem vyvinul podstatně později. Dá se předpokládat. že tito koně byli příbuzní dnes již vyhynulým gallowayům, rychlým ponyům ze severní Británie, z kraje mezi Nitsdalem a Mullem of Galloway. Patrně zde měl svůj podíl i irský hobby, předek connemary ze západního Irsky. Quarter tedy vzešel ze směsi různých plemen, ale přitom je mimořádný svou robustní postavou. V kohoutku měří kolem 152cm a vyznačuje se neobyčejně svalnatými stehny.

Práce a dostihy

Titi koně se používali k mnoha účelům- k práci na ranči, k objíždění stád, k tahání nákladů zboží nebo dřeva i k zápřeži do kočárů o nedělích a konečně i k jízdě. K dovršení všech kladů to byli koně skromní, spokojení s nevelkými dávkami běžného krmiva. Přesto, že byl tak všestranný, angličtí osadníci mající zálibu ve sportu si nejvíc cenili jeho sprintu na malé vzdálenosti po výbušném startu. Koně závodili na trati dlouhé kolem 400metrů (čtvrt míle) buď po stezce vysekané v křoví nebo na stejnou vzdálenost po cestách mezi plantážemi, popřípadě na vesnické ulici. Právě díky těmto podnikům získal přízvisko "quarter horse" nebo "quarter-miler". Silné a svalnaté tělo quartera bylo přímo ideální pro tuto formu dostihu. od roku 1656 se dostihy quarterů ve Virginii stabilizovaly a staly se natolik oblíbenými, že se plemeno začalo považovat za nejrychlejšího běžce na krátkých tratích. Později, když byl do USA dovezen plnokrevník, se začaly stavět oválné závodní dráhy a zavedly se také dostihy na delší trati.. Výsledkem bylo, že popularita čtvrtmílových sprintů.upadla a za krátký čas byly tyto dostihy ve východních státech zrušeny(nyní však jsou dostihy quarterů oopět populární). Quarter se přestěhoval na západ, kde z něj rychlost, vyváženost a obratnost udělaly dokonalého kovbojského koně. pohyboval se tak rychle, že se o něm říkalo, že v plném trysku "dokáže obrátit na čtaráku a ještě vám vrátí drobné". Plemeno vzniklo při práci na dobytčích stezkách a také v tradičních disciplínách rodea. Vsoučasnosti nastalo neuvěřitelné oživení čtvrtkařských dostihů, při kterých peněžité odměny daleko převyšují ceny při dostizích plnokrevníků. následkem toho se objevuje snaha"zlepšit" quartera krví plnokrevníků a plemeno tak ztrácí svůj "buldočí! charakter. Registr quarterů je dnes největší na světě a má kolem milionu jedinců.

ObrazekRodiny honáckých koní

Existuje celkem dvanáct hlavních rodů quartera, jejichž kořeny tkví ve dvou nejdůležitějších hřebcích- zakladatelích tohoto plemene - byli to Janus a Sir Archy. Janus, kůň dovezený z Anglie, uhynul v roce 1780 a svým stejnojmenným synem založil velkou linii Printer, která je dodnes jednou z nejvýznamějších. Sir Archy, syn vítěze prvního anglického derby Diomeda, se podílel také na vzniku amerického jezdeckého koně. Od něj lze sledovat rody Shiloh, Old Billy, Steel Dust a Cold deck a také dva nejlepší a nejdůležitější plemeníky 20. století, Joe Baileye a Petera Mc Cue, jeho potomky.

Chod

tento kůň se stal dokonalým kovbojským koněm díky své rychlosti, vrozenému smyslu pro rovnováhu a hbitosti. Vyvinul se u něj nevysvětlitelný smysl pro práci s dobytkem, takže je na jezdci prakticky nezávislý. Říká se o něm , že se dovede "obrátit na čtyráku a ještě vám vrátí drobné."

Povaha

Avšak není to pouze exteriér, pro který je toto plemeno tak oblíbeno. Quarteři vynikají svou dokonale vyrovnanou povahou a inteligencí. Třebaže jim v krvi koluje krev jejich anglických a arabských předků, jsou velmi klidní a spolehliví. Snad právě proto, že jsou tak citliví, je velmi příjemné s nimi pracovat. I když jsou Quarteři temperamentní, jsou velmi lehce ovladatelní. Quarter horse je ideální kůň pro začátečníky. Od přírody není zlý, nekouše, nekope, neplaší se. Samozřejmě i mezi těmito koníky můžeme najít zvířata s určitými charakterovými vadami, které však ve většině případů mají podobu získaných zlozvyků způsobené špatným zacházením. Chovatelé, trenéři a jezdci si musí vždy uvědomit, že i když jsou quarteři vyrovnaní a klidní, jsou zároveň velmi citliví a zranitelní. Těžce nesou (po psychické stránce) hrubé zacházení s nimi.



Popis quartera:

Hlava:Hlava nemusí být dlouhá jako u anglického plnokrevníka, naopak je poměrně krátká a široká, s malým chřípím a mělkou, pevnou hubou
Nasazení hlavy:Hlava nasedá na krk v úhlu 45stupňů. Žuchvy nesmí být příliš široké, ale čelistní kosti naopak nesmí být nahoře úzské, aby nebylo omezeno dýchání.
Krk:musí být dostatečně dlouhý a ohebný, neboť tento kůň pracuje s nataženým krkem a nízsko nesenou hlavou. obloukovitý krk nebo tukový hřeben je nežádoucí.
Kohoutek:hřbet tak vynikajícího jezdeckého koně musí mít dobře vytvořený kohoutek, posunutý dost daleko dozadu za ramenní kloub, aby byl dobrou oporou sedlu.
Záď:mohutná svalnatá záď je široká a hluboká, což je pro tohoto důkladně stavěného koně typické. Těžká svalnatá stehna a bérce dodávají zvířeti robustní vzhled, jenž je pro plemeno typický. Ovšem kříženci s plnokrevníkem už mají tento znak silně potlačen
Zadní nohy: Zadní nohy jsou mohutné osvalené od hýždě a stehna až po silný skočný kloub.
Klouby:holenní kosti jsou krátké a hleznem nízsko nad zemí. Klouby se volně pohybují dopředu.
Koleno:je velmi hluboko a při pohledu zezadu vystupuje pod kyčlí a nad lýtkovou partií. tvoří vlastně nejširší místo těla koně.
Spodní linie:břicho je delší než hřbet a nikdy nesmí být vytzažené ve slabinách(vysoukané), aby nenarušila souměrnost těla a spodní linie.
Zbarvení: Quarter horse bývá obyčejně ryzák, ale povolena je každá čistá barva. Strakatý kůň není povolen!
Výška: 152- 160cm
Někde se uvádí: 144,2-162,5cm

starokladrubský kun

15. ledna 2011 v 20:25
Výška: v kohoutku 175-180 cm
Barva: bělouši a vraníci
ObrazekStavba těla: Těžká hlava má typický klabonos, oči jsou velké a výrazné. Na mohutném trupu je vysoko nasazen dlouhý, široký, silný a krásně nesený krk. Hřbet je delší a měkčí, silná záď je rovná a mírně skloněná. Silné nohy mají krátké, někdy strmější spěnky a dobře tvarovaná kopyta. Kladrubák vyniká vznosným, dost vysokým reprezentačním chodem. Je odolný, dlouhověký, plodný, s učenlivou povahou. Dospívá později, ale je výkonný, vytrvalý a pracuje do stáří.
Zakladatelem starokladrubských běloušů je vraník Peppoli (1764), který byl otcem bělouše Imperatore (1775) a ten byl otcem bělouše Generale. Bělouši byli chováni ve dvou liniích Generale (zal. 1787) a Generalissimus (zal. 1797) a ve čtyřech rodinách. Jedna rodina se rozšířila tak, že se rozštěpila ve tři další. Největší zastoupení má právě ona rozvětvená rodina a jména představitelek začínají písmeny E, A a P. Společnou matkou jim byla klisna Alba VIII (Generale XXII), narozená v roce 1861. Rodina C byla založena v roce 1894 klisnou Cariera (Blue Boy) a rodina R Ragusou I (Napoleone Amelia) v roce 1895. Nejmladší rodinou je rodina S, jejíž zakladatelkou je klisna Sardinia (Maestoso Gratia). Původně byli starokladrubští koně chováni v různých barevných variantách, od konce 18. století v barvě bílé a černé. Bělouši byli využíváni pro ceremoniální účely dvora, vraníci sloužili vysokým církevním hodnostářům. Chov starokladrubských vraníků byl původně veden ve dvou liniích, a to Sacramoso a Napoleone. Linie Napolenone zanikla v roce 1922. Linie Sacramoso byla založena vraníkem, který pocházel z arcibiskupského hřebčína Ries (u Salzburku). Tato linie však také časem zanikla a udržela se druhá linie Sacramosů, která byla založena hřebcem Sacramoso, narozeným v roce 1800 v Kroměříži. Současný chov je založen na čtyřech základních liniích - Sacramoso, Solo, Siglavi Pakra a Romke. Plemenné klisny jsou zařazeny do 13 rodin. Zatímco bělouš byl chován v kladrubském hřebčíně bez přerušení, bylo stádo vraníka ve třicátých letech zlikvidováno a rozprodáno. V roce 1938 pojal prof. František Bílek smělý plán pokusit se plemeno vraníka regenerovat. K jeho regeneraci ve Výzkumné stanici pro chov koní ve Slatiňanech u Chrudimi se využívala geneticky příbuzná plemena - lipicáni a kladrubští bělouši. Regenerační proces byl úspěšně zakončen v roce 1973, nyní probíhá fáze udržovacího šlechtění. Současné využití kladrubských koní je rozmanité, skvělých výsledků dosahuje ve vozatajském sportu, kde jejich vhodnost prezentují na kolbištích např. vozatajové Jiří Škodný a Vlastimil Zoul s vranými čtyřspřežími; je využíván i k drezúrnímu a rekreačnímu ježdění. Pro svou vyrovnanou povahu se výborně hodí pro hipoterapii. NH Kladruby n.L. má k dispozici v současné době 21 plemenných hřebců (13 běloušů, 8 vraníků) a 150 plemenných klisen (75 běloušů, 75 vraníků). V odchovu (do stáří 3,5 let) je cca 300 koní. Od r. 2002 je populace starokladrubských koní uzavřena přílivu krve jiných plemen koní, neboť kromě chovu NH Kladruby n.L. je i v privátních chovech dosti kvalitních plemenných jedinců. Starokladrubský kůň je opravdovým světovým unikátem jak pro svůj původ, tak i jako ukázka úspěšné chovatelské práce, jíž se podařilo vzkřísit ojedinělé původní české plemeno. Rozsáhlý komplex národního hřebčína byl i se starokladrubským koněm v lednu 1995 prohlášen státní kulturní památkou. Ten se tak stal jediným živým tvorem na světě, který se může takovou výsadou pyšnit - vůbec poprvé se ve světě stalo domácí či hospodářské zvíře vedle uměleckých děl a architektonických skvostů středem památkářské ochrany. Ani lipicánům Španělské školy se nepodařilo dosáhnout tohoto statutu - světové prvenství tedy patří České republice.
Historie hřebčína:
1552 První písemné zmínky o chovu koní v Kladrubech nad Labem
1562 Císař Maxmilián II.založil v Kladrubech hřebčín koní starošpanělských
1579 Jeho milost, císař Rudolf II., udělil hřebčínu statut císařského dvorního hřebčína
1757 Hřebčín vyhořel i s plemenářskými záznamy
1764 Narozen zakladatel starokladrubských běloušů Pepoli
1770 Císař Josef II. dal hřebčín znovu vystavět
1770 Vybudování stájí na Josefově
1787 Narozen bělouš Generale
1797 Narozen bělouš Generalissimus
1800 Narozen vraník Sacramoso
1826 Počátek chovu teplokrevných koní a A1/1 v Kladrubech
1831 Vybudování stájí v Selmicích
1873 Požár a obnova stájí v Selmicích
1918 Hřebčín pod správou státu
1922 Vyhynutí kmene Napoleone
1945 Založení Výzkumného ústavu pro chov koní ve Slatiňanech
1952 Založení kladrubského učiliště
1979 Velké oslavy 400let založení hřebčína v Kladrubech
1992 Přerušení tradice pořádání jezdeckých dnů
1994 První dva hřebci exportováni do Španělska
1994 Šestispřeží bílých hřebců dodáno na dánský královský dvůr
1995 Starokladrubský kůň uznán kulturní památkou
1999 Rozšíření dánského šestispřeží na osmispřeží
2002 Uznání kladrubského hřebčína a kmenového stáda běloušů národní kulturní památkou
2003 Obnova jezdeckých dnů a dálších akcí hřebčína

hafling

15. ledna 2011 v 20:24
Obrazek1. Haflinger

Vysvětlení názvu: Plemeno dostalo název podle obce Haflingen v Ötzlatských Alpách, ovšem plemeno existovalo podstatně dříve, než dnešní pojmenování. Ötztalské Alpy, původní domovina haflinga, mají typický velehorský reliéf. Nápadná je klenbovitá stavba s velmi příkrým jižním svahem a mírnějším svahem severním, ve kterém jsou trogovitá údolí s velkými ledovci a ritnovými poli. Tvrdé podmínky ve vysokých horách upevnily osobitý a nápadný typ koně.

Původ a historie
Všichni haflingové mají společného předka, velmi plodného polokrevného arabského hřebce El Bedlavi XXII. Rakouská hipologická společnost si přivezla tohoto koně v 19. století z Arábie. Čtyři z krevních linií se odvozují od synů, vnuků a pravnuků El Bedlaviho, který se narodil v rakousko-uherském hřebčíně v Radovci (dnešní Radauti v Rumunsku). Pátá linie je po 40 Willym, pravnuku Haflinga, potomka 249 Folie, syna El Bedlavi XXII. 249 Folie, narozený roku 1874 v jihotyrolské vesnici Schlunders, je prvním zapsaným hřebcem. Matkou byla menší norická klisna.

Místo narození haflingů prozrazuje výžeh ve tvaru protěže, rakouské národní květiny. Uprostřed květiny je písmenko "H". V některých oblastech haflingovi říkají také "protěžový pony". Vesnice Haflingen je vzdálená přibližně 11 km jihovýchodně od Merana, které bylo ve 14. a 15. století hlavním městem Tyrol. 10. září 1919 byl uzavřen v St. Garmainu smír a Jižní Tyroly byly připojeny k Itálii. I když byla část Tyrol připojena k Itálii, hafling zůstal rakouským poníkem. Italové mají své vlastní plemeno, kterým je aveliňský kůň, italská obdoba haflinga. Obě plemena mají společného předka - hřebce El Bedlaviho. Aveliňský kůň je využíván k tahu i jako soumar. Je skvělým pomocníkem v zemědělství v oblastech, kde se s většími tažnými plemeny těžko pracuje. Aveliňec se chová v okolí Benátek, kolem Bolzána v Toskánsku.

Když Rakousko přišlo o území kolem Merana, chov haflingů se přesunul do Ebbsu, města v severním Tyrolsku. Každým rokem se zde sejde okolo 600 haflingů z celého území, které má Spolek pro chov haflingů pod svou kontrolou. I v severním Tyrolsku se podařilo udržet chov haflinga v čistotě, bez přikřížení bosenských horských koní, polských koniků nebo huculů. Městečko Ebbs se nachází na pravém břehu Innu, nedaleko známého města Kufsteinu u bavorských hranic.

V Německu docházelo během sedmdesátých let k rozporuplným diskuzím mezi chovateli. Ty nakonec vyústily v rohodnutí přikřížit arabské hřebce ke zeštíhlení a získání rychlosti, aby se hafling stal atraktivnější i jako sportovní kůň pro volný čas. Tento plán byl realizován ke konci 70. let, kdy bylo v hřebčinském chovu určeno několi arabských hřebců. Vznikla takzvaná F1 generace s 50% krví arabů, výsledek však byl jiný, než chovatelé očekávali. Narodil se typický arab s barvou haflinga. A tak byly všechny klisny generace F1 připouštěny hřebci haflingů. Dnes je žádoucí podíl arabských koní maximálně 12,5%. Tímto pokusem došlo v Německu ke vzniku dvou různých haflingů - čistému, nenarušenému typu a poarabštěnému typu.

ObrazekV Německu docházelo během sedmdesátých let k rozporuplným diskuzím mezi chovateli. Ty nakonec vyústily v rohodnutí přikřížit arabské hřebce ke zeštíhlení a získání rychlosti, aby se hafling stal atraktivnější i jako sportovní kůň pro volný čas. Tento plán byl realizován ke konci 70. let, kdy bylo v hřebčinském chovu určeno několi arabských hřebců. Vznikla takzvaná F1 generace s 50% krví arabů, výsledek však byl jiný, než chovatelé očekávali. Narodil se typický arab s barvou haflinga. A tak byly všechny klisny generace F1 připouštěny hřebci haflingů. Dnes je žádoucí podíl arabských koní maximálně 12,5%. Tímto pokusem došlo v Německu ke vzniku dvou různých haflingů - čistému, nenarušenému typu a poarabštěnému typu.

Haflingové jsou vždy ryzáci nebo isabely s bohatou hřívou a ocasem jako len. Hříva bývá skoro bílá. Jiné zbarvení není povoleno. Běžně se vskytují bílé znaky na hlavě a na nohách. Nejčastěji se objevuje hvězda a nosní pruh a na nohách bílá spěnka. Hříva se nikdy nestříhá, velmi často se zaplétá do copánků stejně jako ohon, aby zvlněné žíně zdůrazňovaly mohutnost a varevnost hřívy. Při slavnostních příležitostech, a ty si Tyrolané nenechají ujít, se do hřív a ocasů zaplétají stuhy. 


Popis

Výška v kohoutku je u hřebců 135 - 142 cm, u klisen 136 - 140 cm. Váha se pohybuje mezi 420 a 490 kg. Nohy jsou svalnaté, ale ne těžké, holeně krátké a kopyta pevná, tvrdá. Velké oči a široce otevřené velké nozdry dodávají haflingovi živý vhled. Uši jsou malé. Hrudník je hluboká a plec dobře utvářená, chody prostorné a vydatné. Haflingův hřbet bývá často delší, a tak se hodí i na soumara. Hafling je velmi dlouhověký, někteří koně se k práci využívají ještě ve 40 letech života! Pracovat začínají ve věku 4 let



Pohyb haflinga je neobyčejně volný a hlavně se uplatňuje jeho dlouhý krok. V hůře schůdném terénu na strmých horských svazích je bez konkurence. V kroku je jistý, s výraznými chody arabských předků. Major hrabě Huyn, významný tvůrce historie tyrolského ponyho, psal již před sto lety: "Hafling je velmi ochotný a pracovitý, aniž by si nechal zabraňovat jezdcem či honcem při svozu nákladu ve volbě nejvýhodnější cesty a správně voleného odpočinku."

: Hafling je velmi učenlivý a nenáračný, spokojí se se skromnou pastvou a minimální péči a přitom dokáže konat těžkou práci v obtížných horských podmínkách.
Obrazek

Chov haflinga

Hafling je skromný, vystačí si s minimální pastvou. Vyžaduje poměrně málo jádra, či tzv. koncentrátu. Pokud mohou koně na pastvu a nemají žádnou pracovní zátěž, stačí jim 7 - 8 kg sena a 1 kg koncentrátu denně. Koncentráty, jako oves nebo ječnem, jsou energeticky bohatá krmiva, která ve správném poměru s objemovými krmivy umožňují koním vykonávat požadovanou práci. Březí klisna vyžaduje více jádra.

Hříbata se odchovávají na alpských pastvinách - tzv. alpung. Tráví zde průměrně 150 dnů z roku. To je o třetinu delší období než jsou alpské louky "prostřené". Na jaře a na podzim si koně musí v extrémních klimatických podmínkách vyhledávat potravu. I klisny se pouští již za několik dnů po ohřebení na pastvu. Tato praxe, která se praktikuje po mnoha desetiletí, pomáhá k posílení mimořádné otužilosti a houževnatosti haflinga. Přírodní odchov je více hodnocen než ojedinělé sportovní výkony, jak tomu bývá u mnoha jiných plemen.

Velikost stáje pro chov haflinga lze snadno odvodit. Box musí být dostatečně velký, aby si pony mohl pohodlně lehnout a zase vstát a taky se mohl válet. Je potřeba mít na mysli, že kůň vážící okolo 400 kg spotřebuje zhruba 50 m3 vzduchu za hodinu. Je-li stáj vysoká 3 metry, musí mít box minimální rozměry 2 x 3 metry, to je ale minimum. Pro haflinga nesmí být teplota ve stáji moc vysoká, prostředí zatuchlé a vlhké, ale spíš suché a studené. Otto Schweisgut doporučuje ve své knize "Haflingové" při částečně volném ustájení teplotu 8°C - 10°C, jinak 10°C a maximálně 15°C. Při denním čištění kopyt se má použít výhradně vhodný tuk, korektury kopyt by se měly provádět každých 6 - 10 týdnů. U koní trávících celé léto na pastvinách starosti podkováře prakticky mizí.

Hafling spotřebuje 20 - 60 litrů vody denně, záleží na tom, zda se pouze pase, nebo pracuje. Také březí klisna, nebo klisna s hříbětem bude potřebovat větší množství vody.

ObrazekVyužití a sport

Hafling je univerzální kůň - používá se ke všem druhům zemědělských prací, při přibližování dřeva z lesů, jako soumar, kočárový a jezdecký pony. Je ideálním a spolehlivým partnerem při projížďkách ve volném čase. Při voltiži je výhodou jeho prostorný, vydatný chod. Jistý krok dává jistotu i cvičícím. Ve vrcholovém sportu se hafling uplatní ve vozatajských soutěžích, v ostatních nelze očekávat špičkové světové výkony.

Hafling si získává mnoho příznivců po celém světě. Chová se ve Velké Británii, a to v hebčíně (založeném vévodkyní z Devonshiru) v Chatsworthu v Derbyshiru. Skupina haflingů byla vyvezena též do Indie, kde v armádních hřebčínech sloužili k chovu soumarů pro horské oblasti Kašmíru a Džammú. Nedokázali se však přizpůsobit horku. Haflingové se chovají i v USA, nebo například v Japonsku, Himalájích, v Jihoafrické Republice či v Austrálii. Ve spolku chovatelů je prozatím zapsáno 31 zemí.

Hafling u nás:

V České republice je evidováno přes 200 koní. Většina je jich zapsána od roku 1995 spolu s jejich chovateli v Českém svazu chovatelů haflingů. U nás se chová hafling ve dvou typech - lehkém a těžkém. Oba se od sebe liší mohutností, výškovými a šířkovými rozměry. Toho času existuje Řád plemenné knihy hafling.

plemena konéééééééééěěěě

15. ledna 2011 v 20:22

ObrazekAngloarabský kůň

Angloarab pochází z Británie, ale chová se na mnoha dalších místech, zejména ve francii, kde se už 150 let věnuje velká pozornost chovu všestraných koní. V jižní Francii se stal "národním koněm" a uplatňuje se i v našich chovech. Původně se choval v Hostouni na Šumavě. U nás se uplatňoval kmen Star of Hannover německého původu.

Původ

V Británii se křížili plnokrevní hřebci s arabskými klisnami a naopak. Vznikly tak pouze dvě linie. Ve Francii se uplatnilo možností, i když pro zapsání do plemenné knihy musí mít kůň nejméně 25% arabské krve a mezi předky smí být pouze arabové, plnokrevníci nebo angloarabové. Angloarab se uplatňuje hlavně v produkci teplokrevných koní ve spojení s místními klisnami, jako nositel orientální krve. Teoretick

Chov angloarabů ve Francii

Ve Francii, současném centru, jsou chovy v Pau, Pompadour, Tarbes a Gelos. Systematický chov angloarabů začal ve Franciiv r. 1836, kdy byl ředitelem v Pompadouru E. Gayot. Chov byl založen dvěma arabskými hřebci, Massoudem a Aslanem Turk a třemi plnokrevnými klisnami, Dair, Common a Selim. Francouzský angloarab vděčí za své vynikající vlastnosti podpoře, které se těšily starobylé národní hřebčíny. Hlavní podnět k jejich založení dal už v 17. Století ministr Ludvíka XIV, J. B. de Colbert. Zprvu tyto chovatelské instituce patřili králi, ale s příchodem Napoleona koncem 18. století se jejich funkce změnila a nejdůležitějším úkolem se stal chov remont pro napoleonská tažení. Hlavním předmětem chovu byli arabští pouštní koně, dovážení ze Sírie a Tunisu a křížení s místními klisnami, Francouzský angloarab vděčí za své vynikající vlastnosti podpoře, které se těšily starobylé národní hřebčíny. 

Zdatní koně

Angloaraby z Pompadouru jsou větší a svalnatější a vynikají jako skokani. Odchovávají zde silné koně nejlepšího typu, kteří se hodí k dostihům, skokovým soutěžím, terénní jízdě i k drezúře. Může sloužit i jako lehčí kočárový kůň a u nás se před válkou uplatnil i v armádě. 

Chod

Angloarab není tak rychlý jako plnokrevník, ale je živý a výkonný a vyniká korektností chodů.

Chov pro postavu

V Británii je obvyklé nakrývat plnokrevné klisny arabskými hřebci, protože potomci pak převyšují rozměry své rodiče. Křížení křížení plnokrevného hřebce s arabskou klisnou dává odchovy menší, méně žádané.

Vzhled a využití

Hlava se podobá více plnokrevníkovi než arabovi. Profil je rovný uši pohyblivé, oči výrazné, Plemeno nemá uznaný standart, blíží se většinou víc plnokrevníku, ač jinak vzhled odpovídá arabskému původu. Angloarabové z jihozápadu francie jsou lehčího typu a uplatňujíse ve zvláštních dostizích. Celkový rámec je mnohem solidnější než u plnokrevníka , záď je delší a rovnější. Mají velmi výrazný kohoutek a velmi šikmé a mohutné plece. Samozřejmě, že angloarab není tak rychlý, jako plnokrevník, ale má daleko větší skokové schopnosti . Výborně se hodí i pro drezúru, protože má k tomu jak potřebný temperament, tak přirozené chody. Nejlepší z francouzských angloarabů mají 25-45% arabské krve, mnozí z koní, kteří pro Francii získali olympijské a mezinárodní medaile, byli právě arabové. Hříva ohon a srst jsou jemné a hedvábné.

plemena

15. ledna 2011 v 20:21

Původ : Arabský plnokrevník pochází ze severní Afriky a okolního Východu - zejména z Egypta.Arabským plnokrevníkem nazýváme pouze ty koně, kteří prokazatelně pocházejí z arabských koní importovaných z těchto oblastí.

Hůlková výška : Průměrně mezi 1,40 až 1,50 m.

Zbarvení : Arabští plnokrevníci jsou hnědáci, ryzáci nebo bělouši, vzácněji i vraníci.Bílé odznaky na nohách a na hlavě jsou časté.

Charakter : Arabští plnokrevníci jsou velmi inteligentní a vynikají vytrvalostí.Jsou známí svým ohnivým temperamentem.

Exteriér : Hlava je nejnápadnější znak araba.Je poměrně krátká, široká v čele a úzká v ností partii.Nozdry jsou široké, velmi jemné a citlivé, profil hlavy je konkávní.Hlava je díky této konkávní linii výborným příkladem takzvané štičí hlavy.Malé a špičaté uši se skoro dotýkají,oči jsou široce otevřené a velmi expresivní.Charakteristický je také ladně klenutý krk a relativně široká hrud.Postoj nohou bývá někdy slabší stránkou.Arabští koně mají vysoko nasazený ocas, který nosí v nápadném vysokém oblouku.Přestože je arab dobře osvalený kůn, neváží více než 500 kg.

Možnost využití : Arabský plnokrevník je velmi elegantní jezdecký kůn a také výborný dostihový kůn.Mimo to se používá v chovu.Arabský kůn byl zakladatelem chovu anglického plnokrevníka.

Chody : Arabský plnokrevník je známý svými elegantními pohyby, které vyniknou zejména ve cvalu.V klusu se arab pohybuje velmi harmonicky a uvolněně.Krok není zrovna nejlepší stránkou tohoto plemene.

Arabský plnokrevník : FOTO

44111

666446

564564566

6555669

8555696

laso

plemena koní

15. ledna 2011 v 20:19
Historie
Chov koní nebyl na našem území nijak řízen, patent Marie Terezie z 13.8.1763 stanovil, že chov koní bude řízen a podporován (jsme tedy v dobách Rakousko-Uherska.) Za vlády císaře Josefa II. byl vydán v roce 1789 Dekret o chovu koní. Řízení chovu koní bylo předáno armádě a v sídlech pluků byly zřizovány "hřebčinské"(hřebčí) stanice. Jejich účelem bylo zajištění dostatečného počtu koní pro armádní účely. Zpočátku šlo o teplokrevné klisny, které byly připařovány polokrevnými hřebci, později se přidávala mohutnější plemena, aby výslední koně byli též využitelní pro zemědělské práce. U zrodu ČT figurují koně Rakouska -Uherska, konkrétně kmeny Furioso, Przedswit a Shagya arab. Pro lepší orientaci si uvedeme stručnou charakteristiku těchto kmenů.
Furioso byl anglický plnokrevník, hnědý hřebec, který působil v hřebčíně v Mezöhegyesi. Narodil se v roce 1841 a založil kmen středně vysokého a středně mohutného koně. Jeho potomci vynikali zejména v zápřahu a jako jezdečtí koně. Časem se vytvořily dvě větve - radovecká - ušlechtilejší (z ní pocházel v Kladrubech působící Furioso XI) a piberská - mohutnější (z této větve byl Furioso XIII, který působil v Pohořelicích na Moravě.) 
Przedswit byl taktéž anglický plnokrevník, patřil k nejlepším z rakousko- uherských polokrevných kmenů, jeho potomci byli mohutnější a převážně ryzáci.
Shagya arab, byl arabský polokrevník z Bábolny, byl používán k celkovému zušlechtění.
Na vybudování podoby dnešního ČT měla největší zásluhu tři stáda: kladrubské, netolické a albertovské.

Kladrubské stádo
Základem byly clevelandské klisny a polokrevné klisny z Piberu a Radovce, jako hřebec zde působil Furioso (bez čísla) z mezöhegyeského hřebčína, Przedswit VII a Shagya X-R. Koně byli středního rámce a menší mohutnosti, tím však nevyhovovali zemskému chovu. Proto došlo v roce 1924 k importování 34 oldenburských klisen za účelem zmohutnění stáda, dále byla použita hannoverská krev a stádo se rozdělilo na ryzé (zde působil zejména Przedswit a Gidran, jejich potomci byli souladnější ) a hnědé (zpočátku nejednotné), působil zde zvláště Furioso VII a Przedswit II, v poválečné době pak hannoverští hřebci Alarm a Diktant, působil zde i syn trakénského hřebce Quoniama Quoniam II. Po čase byla obě stáda sloučena.

Netolické stádo
Jeho základem byly kořistní a vojenské klisny, také část klisen ze zemského chovu. Účelem chovu byla produkce výkonného vojenského jezdeckého koně. Působili zde zejména polokrevní 1119 Furioso XI a 1645 Furioso - 2. Když došlo v padesátých letech ke zrušení vojenských jezdeckých složek, chovatelé se museli zaměřit na produkci těžšího teplokrevníka, který by mohl být více využíván v zemědělství. Ke zmohutnění byli použiti oldenburští hřebci, dále pak Furiosové a následně hřebci německých teplokrevných plemen.

Albertovské stádo 
Zdejším cílem chovatelů byla produkce ušlechtilých jezdeckých koní. Chov ovlivnili zejména plemeníci Furioso XIV, Przedswit III a Star of Hannover III. V 50. letech byl chov přizpůsoben požadavkům zemského chovu, aby koně byli mnohostranně užitkoví. Od konce 60. let byli výrazně používáni trakénští hřebci - Quoniamové (I, II, III.)

Popis plemene
• dospělý ČT je moderního typu, ušlechtilý a výkonný sportovní kůň, středního tělesného rámce
• má dobré linie a pevný fundament, suché klouby
• stavba těla je korektní a harmonická, tělo je dobře osvalené 
• je bez zjevných geneticky podmíněných vad
• hlava je žádoucí suchá, s výrazným okem a klidným výrazem, s výraznými nozdrami
• KVH klisny 161 - 167 cm
• KVH hřebci 162 - 170 cm

Povaha, využití
ČT by měl mít klidnou vyrovnanou povahu a dostatek temperamentu. Je vhodný pro všechny druhy jezdeckého sportu (tj. drezuru, parkury, všestrannost a také vozatajské ježdění), ale celá populace v průměru nedosahuje úrovně světově uznávaných plemen. ( Nicméně se najdou výjimky - v Německu v GP je úspěšný valach po Przedswit XVI-64.) Velmi vhodný je pro běžné jízdárenské či rekreační ježdění a turistiku, dobře splňuje i roli hiporehabilitačního koně. Je vhodný pro začínající jezdce, ale samozřejmě záleží na původu.
Obrazek
Současnost, chovný cíl
Český teplokrevník se stále šlechtí, cílem jeho chovatelů je (dle SCHČT) " ušlechtilý, korektní a lehce jezditelný kůň, který na základě svého temperamentu, charakteru, prostorné a elastické mechaniky pohybu a pevného zdraví, je vhodný pro všechny druhy výkonnostního jezdeckého sportu v rámci disciplin FEI a je dobře využitelný i pro běžný jezdecký, rekreační a vozatajský sport." Chov ČT pokračuje v plném rozsahu v Zemském hřebčinci v Písku, v hřebčíně v Albertovci, v Zemském hřebčinci v Tlumačově, v Národním hřebčíně Kladruby či ve ŠCHK Měník a rozšiřuje se v mnoha dalších soukromých chovech s vynikající úrovní. Chovatelé se snaží dohnat propast vzniklou za éry komunismu, kdy ztratili kontakt s evropskými vynikajícími chovy. Dnes v plemenitbě působí hřebci holštýnští, sportovní němečtí koně či Selle France. Ale vyšlechtit celou populaci ČT, která by mohla konkurovat vyspělým zahraničním chovům - to je ještě běh na dlouhou trať.
Autorka děkuje za lektorování článku SCHČT.
Obrazek
Na závěr ještě zmínka o moravském teplokrevníkovi (pro mnohé čtenáře bude možná překvapením, že jde o oficiálně uznané plemeno…)

Moravský teplokrevník
Tento kůň představoval typ všestranně upotřebitelného koně, který byl vyšlechtěn na podkladě původních domácích klisen orientálního a anglického původu importovanými hřebci, z nichž nejvíce se uplatnily polokrevné kmeny Furioso a Przedswit. Hřebci těchto kmenů z hřebčína Pohořelice a ze zemského moravského chovu silně ovlivnili chov teplokrevných koní v letech 1930-1970 v celém Československu. V roce 1992 byl založen Svaz chovatelů a příznivců moravského teplokrevníka a v roce 2004 oficiálně uznán MZe ČR a má vlastní plemennou knihu. Současný stav činí přibližně 550-600 koní (zhruba 10 procent z populace ČT) a rozlišují se podle metodiky výpočtů původních genů (za zakladatele se považují plemenní hřebci, kteří působili v chovu na Moravě a v Čechách v letech 1880 - 1950.)

Reklama
 
 

Reklama