close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

jak jezdit na koni

jjjjj

22. ledna 2011 v 20:12

Ruce jezdce jsou nejdůležitějším prostředkem komunikace mezi jezdcem a koněm, a toto spojení zajišťují právě otěže. Ačkoli nohy a trup jsou také velice důležité, jsou to především ruce, které určují, jak lehce a jemně bude kůň reagovat.Mnohokrát tady zazněl a ještě zazní termín "dobrá ruka". Někteří lidé nechápou, co se tím vlastně myslí a jsou přesvědčeni, že dobrá ruka je taková, která koni nikdy nepohne udidlem v hubě - odtud zřejmě pramení ty spousty jezdců, kteří si ztotožňují pojem westernové ježdění s ježděním na zahozených otěžích.Zahozená otěž, ale nemusí vždy znamenat dobrou ruku - tu máme tehdy, když mírně cítíme koutky huby, a když ruka citlivě tlumočí zprávy od jezdce ke koni. Zprávy, které "vysíláte" po otěži, by měly být tak silné, jak je nezbytně nutné. Když vám k zastavení stačí mít v ruce půl kila, nepotáhnete silou deseti kilogramů.Je to jako když taháte mrkev ze záhonu: když chytnete jen za vršek natě a škubnete, utrhnete jen nať. Když ale uchopíte mrkev za celou nať pevně a jemně táhnete, vytáhnete mrkev ze země celou. Kůň reaguje podobně: když silně trhnete otěžemi, zvedne vysoko hlavu, ztuhne mu čelist, vaz i krk a propadne se ve hřbetě.Ruka s otěžemi by měla být pevná jak jen to jde, protože dodává koni jistotu. Nepleťme si slovo "pevná" se slovem "nepoddajná". Pevná ruka by měla zůstat v základním postavení a ne se při jedné pobídce hýbat 10 cm před hruškou a při další pobídce 10 cm za ní.Zatím tady byla řeč jen o ruce v jednotném čísle, jakoby westernové ježdění dovolovalo jen vedení koně jednou rukou. Je pravda, že některé soutěže vedení jednou rukou přímo vyžadují, ale vedení jednou rukou je už jakousi vyšší školou i ve westernu, ale většina každodenní práce, výcvik mladého nebo obtížného koně i některé soutěže se jezdí při vedení koně oběma rukama.

Nelitujte času na práci při vedení koně oběma rukama. S jednou rukou ležérně opřenou o hrušku nebo o stehno sice vypadáte "kovbojštěji", ale ve většině případů tím utpí kvalita výcviku. Žádný kůň totiž není schopen udržet precizní provedení (které vedení jednou rukou vyžaduje) trvale. Udělá hodně malých i větších chyb, které je třeba opravit okamžitě a jednou rukou to prostě nemůžeme zvládnout. Chyby, které jednou přejdeme bez opravy se stávají častějšími a závažnějšími a čím dál tím hůř se odstraňují.
Teď tedy něco o tom, jak držet otěže, když vedeme koně oběma rukama. Představte si, že sedíte v sedle a díváte se na své ruce. Pěsti máte sevřené a směřují kolmo dolů, jsou ve výši hrušky sedla. Pravá otěž vchází zespoda do pravé pěsti a vychází z ní mezerou mezi palcem a ukazováčkem. Odtud pak pravá otěž přechází k levé ruce, prochází pěstí shora dolů a její volný konec volně splývá podél boku koně. Levá otěž podobně prochází zespoda nahoru levou pěstí, přichází k pravé ruce, prochází jí shora dolů a konec otěže splývá podél pravého boku koně.Ta část otěží, kterou máte mezi rukama se vám vyklene v jakýsi oblouk nebo můstek a nesmí se vám plést kolem hrušky sedla a bránit vám v pohybu. S takovýmto držením otěží se vám nejlépe kontroluje správné postavení rukou. Bude asi chvilku trvat, než si na takovéto držení zvyknete - často na konci jízdárny zjistíte, že máte jednu otěž moc napjatou a druhou úplně prověšenou, případně mezi rukama najdete úplné propletenec.Existuje ještě další způsob, jak držet otěže oběma rukama: pravou otěž uchopíme pravou rukou tak, že otěž prochází pěstí zespodu nahoru. Volný konec otěže přehodíme dopředu a dovnitř ke krku koně - do druhé ruky už tedy neprochází. Totéž platí i pro levou otěž. Ruce nejsou spojeny můstkem a mohou se pohybovat nezávisle na sobě, což je výhodné zejména při nácviku přesných pobídek nebo při gymnastice.Ruce musí být stále stejně daleko od sebe, asi 30 cm a musí zůstat ve stejné pozici i po provedení cviku. Ruce se mohou zvedat a klesat (samozřejmě s mírou), ale musí být stále rovnoběžné s hruškou sedla - jakoby před hruškou kolmo ke krku koně vedly koleje, po nichž se vám ruce posunují do stran.Zní to poměrně jednoduše, ale určitě Vás to bude zpočátku nutit např. v obratu víc přitáhnout vnitřní otěž a z "koleje" uhnout. Ruka se vám posune zpět k boku, sed přestane být vyvážený a jsou tak narušeny reakce koně, který okamžitě ztrácí precizní provedení.


Držení otěží jednou rukou: u nespojených otěží je dovoleno mít mezi otěžemi jeden prst.

Správné vedení koně oběma rukama, tedy po "koleji" je i důležitým předpokladem správného vedení jednou rukou. To už pak není mezera mezi rukama 30 cm, na koleji zůstává jen jedna ruka, ale protože jsou pomůcky stejné jako při vedení oběma rukama, reaguje i kůň stejně. Musíme si ale uvědomit, že některé pobídky se musí změnit, pokud budeme chtít řídit svého koně jen jednou rukou. Například při couvání: z klasického anglického ježdění každý ví, že se ruce posunou dolů a zpět k pánvi. Protože je ale takový pohyb při vedení jednou rukou ve westernovém ježdění téměř nemožný, je třeba naučit svého koně couvat na takovou pobídku, kdy jde ruka zpět, ale šikmo vzhůru, směrem k naší hrudi.Pokud se tedy rozhodnete přistoupit k vedení koně jednou rukou, je možno použít buď otěže a romal nebo jen nespojené otěže. Romalu dává hodně špičkových jezdců přednost, protože ruka s otěžemi se nemusí vůbec hýbat. Prodloužené otěže romalem snadno zkrátíte, a když potřebujete povolit, stačí povolit sevření ruky v níž držíte romal a otěže vám vlastní vahou proklouznou rukou.

Pro použití klasických nespojených otěží mluví to, že je povoleno mezi nimi držet jeden prst, který umožňuje zkrátit jen jednu otěž, což je nespornou výhodou např. při práci na kruhu.Při soutěžích, ale i mimo ně můžeme vidět mnohé jezdce, kteří řídí svého koně jednou rukou napjatou v lokti, aby dosáhli co nejdál na krk a tam pak uhýbají rukou tu doprava, tu doleva v bláhové naději, že jim pak kůň bude chodit líp. Tito jezdci se kdysi asi doslechli o kouzelném slůvku "neckreining". Toto anglické slovo spojuje výrazy "otěž" a "krk" a utvrzuje mnohé jezdce v tom, že správný westernový kůň se ohýbá jen podle tlaku otěže na krk.Jenže westernový kůň, stejně jako kterýkoli jiný kůň, se ohýbá (nebo dělá cokoli jiného) díky působení pomůcek nohou, sedu a otěží současně. Můžete rukou s otěžemi jezdit po "koleji" před hruškou sedla jak daleko chcete, jediné čeho dosáhnete je to, že se na koni úplně zkřivíte, vypadnete z rovnováhy. Tím vypadne z rovnováhy i kůň, vystrčí nos ven z obratu, zlomí krk hned za kohoutkem a po vnější pleci vám uteče.Pokud učíte neckreining mladého koně, nebo přeškolujete staršího koně, vždycky používejte lomené udidlo. To vám umožňuje nezávislou kontrolu obou koutků huby koně. Když zatáhnete za jednu otěž u páky, automaticky se pohne i její druhé rameno. Také si pamatujte, že mladého koně nebo obtížného koně musíte působení otěže přes krk učit pozvolna - v opačném případě zkřiví krk, ztuhnou v něm a dělají si, co chtějí.Při tréninku se sami sebe znovu a znovu ptejte, jestli je vaše ruka "dobrá". Dokonalé pomůcky jsou neviditelné, vaše ruce by měly vypadat, že se téměř nehýbají. Samozřejmě, jemná ruka je dar od Pánaboha, ale hodně lze vylepšit cvičením. Pokud máte možnost, dopřejte si alespoň někdy jízdu na koni, na kterém si můžete dovolit mít jemnou ruku. Na koni s plechovou hubou si jemnou ruku těžko vytrénujete.Chcete vědět jestli máte jemnou ruku? Tady je několik vyzkoušených postupů:
Vezměte si při ježdění ve všech chodech sklenici vody, vyzkoušejte i obraty a kruhy. Máte-li uspěchanou a tvrdou ruku, budete pravděpodobně mokří vy i kůň.Připevněte otěže k udidlu provázkem nebo několika žíněmi, jako to dělávali staří vaqueros. Dokážete-li jezdit bez přetržení provázku nebo žíní, máte jemnou ruku a váš kůň jemnou hubu. Zkoušejte to ovšem jen na bezpečném místě a s klidným koněm. Jestli se vám žíně přetrhnou v kroku nebo klusu, nemusíte ani cválat.Toto cvičení vám pomůže vylepšit cit pro zacházení s otěžemi a ani k němu nepotřebujete koně: Můžete to zkoušet doma u televize. Dejte si před sebe židli, sedátkem k sobě a na opěradlo pověste uzdečku, jako by to byla hlava koně. Udidlo leží na sedátku. U takto "naužděné" židle přitahujte a povolujte otěže, aniž by vám uzdečka nebo udidlo spadly. Je to velice užitečné cvičení hlavně pro ty, kdy jezdí s nespojenými otěžemi.Pokud jste začínali s klasickým anglickým ježděním, je pochopitelné, že se budete s westernovým držením otěží chvilku trápit. To je ale pořád lepší než "obohacovat" westernové ježdění o způsob držení otěží, který známe z klasického anglického stylu. To prostě nemá s westernovým ježděním co dělat a na první pohled odhaluje buď amatéra, který si hraje na kovboje, nebo jezdce, který je líný se učit něco, co mu zrovna nejde.

před nasednutím

15. ledna 2011 v 20:14

Úvod >> Jízda na koni >> Před nasednutím

Před nasednutím

04.09.2007

Před nasednutím


Než budete moci vstoupit do jezdecké stáje. chtěla bych vás seznámit ještě s pár věcmi. Jak jistě víte, musíte něčím koně ovládat a právě o těch věcech, které vám to umožňují, bych vám chtěla něco říci v této kapitole. Prosím stále ještě nevypínejte tuto stránku:-). Moje rady se vám ještě můžou hodit.  


Jsou dvě základní pomůcky k ovládání koně: sedlo a uzdečka. To je většinou všude základní vybavení koně na jízdu. Jen jednu věc bych chtěla zmínit: nikdy si nepleťte pojem uzda s uzdečkou a proč? To se vám pokusím vysvětlit v této kapitole:


Uzdění

Uzda nebo uzdečka se nevléká koni na hlavu a umožňuje jezdci koně vést.


Typy uzdění:

ObrazekUzdečka: nejjednodušším a nejužívanějším uzděním je uzdečka se stíhlovým udidlem. To může být buď lomené s kroužky, nebo olivkami,







ObrazekUzda: představuje vyšší stupeň uzdění. Má stíhlové i pákové udidlo a měli by ji používat jen zkušení jezdci s jemnýma rukama. Často se užívá při soutěžích a drezúře, ale je nevhodná pro mladé, fyzicky ještě nedospělé nebo málo vycvičené koně. Pákové udidlo vyvolává silný tlak a může se stát v rukou začátečníka mučící nástroj.





Hackamore: představuje typ bezudidlového uzdění, který se používá na koně s bolavou tlamou nebo zuby. Také se používá pro přecitlivěl koně na udidlo. Využívá se páky na nos, spodní čelist a týl a obvykle se používá jen dočasně.


Popis uzdečky: 

Obrazek

Druhy Nánosníků:


ObrazekHannoverský nánosník (uzavírací) : Tento typ se nejčastěji používá v Německu. Jak už napovídá jeho název má zabraňovat otevírání huby. Pokusí-li se ji otevřít, pak je ji nucen opět zavřít. Protože hannoverský nánosník nesplňuje jiný účel, než že nutí koně zavírat hubu a zmírňuje účinky udidla, není důvod, abychom při ježdění nepoužívali anglický nánosník, který je příjemnější. Velmi často se setkáváme se špatným přizpůsobeným hannoverským nánosníkem, který nejenže nutí koně zavírat hubu, ale také štípe a zraňuje, takže je často příčinou problémů huby. Správně přizpůsobený nánosník leží lícnicí nánosníku před lícnicemi udidla. Jestliže tomu tak není, je nánosník příliš dlouhý podbradní řemínek příliš krátký. Nánosník leží na tři prsty od nozder na spodním konci nosní kosti. Na spodní čelisti je spojen přezkou. Bez přezky nánosník spadává, dráždí nozdry, zabraňuje dýchání a uzavírá hubu. Nánosník musí být vždy dostatečně dlouhý a měkký tak aby neodíral bradu. U příliš citlivých koní můžeme podbradní řemínek opatřit měkkou gumovou hadičkou, která nedráždí kůži. Hannoverský nánosník nesmí být v žádném případě těsně zapnutý, na zkoušku podstrčíme mezi nánosník a nosní kost dva prsty. Jestliže nánosník utahujeme příliš, zabraňujeme koni ve žvýkání a svíráme udidlo a pysky. Mnoho jezdců zapíná nánosník příliš hluboko a pevně. Nevědí, že koně přivádějí k dušnosti a způsobují
tak velké škody.


ObrazekMexický nánosník: Je vynikající pomůckou pro napravení koní, kteří chodí s otevřenou hubou, se zatuhlou spodní čelistí, nebo kteří silně tlačí na udidlo. Zadní část horního řemínku totiž vyvíjí jemný tlak na určité svaly, což vede k tomu, že kůň se odnaučí tyto zlozvyky. Nánosník přitom nemusí být příliš přitažen. Také zde nehrozí nebezpečí, že řemínek nánosníku poklesne tak, aby omezil průchodnost nozder a tím neovlivnil dýchání koně.

ObrazekAnglický nánosník: je nejvýhodnější, protože při správném přizpůsobení koni nepřekáží a umožňuje volný pohyb udidla. Mezi čelistí a podbradním řemínkem má zůstat mezera na dva prsty. Těsnější zapnutí zabraňuje koni v odžvýknutí a kromě toho dře. U správného anglického nánosníku leží lícnice nánosníku přesně pod lícnicí udidla a s nánosníkem svírá úhel 90 stupňů.



Udidla

Jsou různé typy udidel. Více se jimi budu zabývat někde jinde. Protože je opravdu hodně druhů udidel a každé působí jinak, ale ty nejznámější vám tady ukážu. První kovová udidla se začala vyrábět mezi roky 1300 a 1200př.n.l. a byla původně bronzová. Starší byla ze dřeva nebo rohoviny.


Jsou různé druhy udidel od měkkých až po ostrá. Jak poznáme jest-li je udidlo ostré? Není to tím, že by mělo udidlo ostré hrany, ale je užší a tím pádem méně rozkládá váhu v hubě koně. A právě to zvyšuje větší tlak na menší prostor pro koně je tento tlak silnější. Začátečníkům by se v žádném případě nemělo dostat do rukou ostré udidlo. Nadělalo by více škody než užitku. Takže už k jednotlivým typům udidel:


Stíhlová udidla
Stíhlové udidlo je vždy zakončeno kroužky nebo olivami různých tvarů, popřípadě opatřeno roubíky. Část udidla, kterou má kůň v hubě se nazývá udítko. Udítko může být z jedné části nebo jednou či dvakrát lomené. Dále může být udítko různě silné; čím je silnější, tím méně je ostré jeho působení. Udítka jsou většinou kovová, ale mohou být také pogumovaná nebo z plastu.


Volné kroužkové

udidlo

Udidlo "Déčko"Obrazek

Udidlo dvakrát lomené

Obrazek

Obrazek


Roubíkové udidlo

Obrazek




 Udidlo Oliva

Obrazek




Páková udidla
Pákové udidlo se většinou používá v kombinaci s jednoduchým udidlem při uzdění uzdou. Pákové udidlo má udítko z jedné části a po stranách dvouramenná hýbla. Udítko může být rovné nebo s ohbím pro jazyk. Udidla s ohbím pro jazyk jsou ostřejší, neboť vyvinují větší tlak na citlivou dáseň koně. Ostrost účinku pákového udidla závisí táké na délce hýbel a na použití podbradního řemínku.

Lomené pákové udidlo

s měděným udítkem

Obrazek
Páka drezúrní


Obrazek

Kočárová páka

Obrazek







Pelhamové udidlo
Do pelhamového udidla lze připnout jednu nebo dvě otěže. Pokud udidlo používámeObrazek se dvěma otěžemi, je horní otěž stíhlová a má normální účinek, spodní otěž je páková a její účinek je ostřejší.





Hackamore
ObrazekHackamore pochází původně z Jižní Ameriky, ale dnes tento typ uzdění používá také zejména mnoho skokových jezdců v Evropě. Je-li kůň uzděn hackamorem, nemá v hubě žádné udidlo. Účinek hackamore spočívá v tlaku na nosní kost a sanici koně.



Sedlo


Takže na začátek: Sedlo upevňujeme koni na hřbet. Pod sedlo vždy vkládáme podsedlovou dečku, která chrání hřbet a saje pot a tím pádem chrání vlastně i sedlo. Sedlo se upevňuje podbřišníkem, který musí být z pevného materiálu. Vyrábí se většinou z kůže, nylonu nebo nylonové příze.


Jsou různé druhy sedel. Jejich tvar je určen použitím sedla.


ObrazekSkokové sedlo: je střiženo velmi dopředu speciálně pro použití kratších třmenů. Pomáhá vám udržovat dobrou pozici. Jako sedlo pro začátečníka není vhodné, právě kvůli kratším třmenům, ve kterých se vám může špatně udržovat rovnováha


ObrazekDrezurní sedlo: Rovně střižené, je určeno k použití dlouhými třmeny a je s ním těžké zaujmout dobrou pozici při skákání. Čím máte delší třmeny, tím přesněji můžete dávat pobídky, proto si jezdci drezúry zvolili toto sedlo.


ObrazekVšestranné sedlo: je střiženo méně dopředu, ale stále se hodí pro počáteční skokanský výcvik. Toto sedlo se potom ještě dále dělí na sedlo pro všestrannost a univerzální sedla.






ObrazekWesternové sedlo: Lépe rozkládá váhu než anglické. Dokonce jsem někde četla, že až vlastně na polovičku váhy člověka. Je velmi vhodné na vyjížďky nebo na speciální soutěže ve westernovém stylu. V tomto sedle se nedá dobře skákat (už jsem měla tu čest si to vyzkoušet a opravdu to není nic pohodlného… ale dá se v něm skákat, i když je hrozba, že se"napíchnete" na hrušku sedla není to nic bezpečného)



ObrazekDostihové sedlo: Používá se při dostizích.Má bočnici nápadně vysunotou dopředu. Je to kvůli jízdě v krátkých třmenech.



Obrazek


Military sedlo:Slouží pro terení jízdu.








Sedlo by také mělo koni dobře sednout:

  • Mělo by ležet koni nebo poníkovi na hřbetě na plocho, aby se váha rovnoměrně rozprostřela.

  • Nesmí být příliš dlouhé, jinak bude tlačit na bedra.

  • Když se podíváte z přední nebo zadní rozsochy sedla podél páteře, měli byste vidět světlo.

  • Přední rozsocha nesmí tlačit na kohoutek. Do ní by jste měli pohodlně zasunout čtyři prsty.

  • Nemělo by sklouznout, když se kůň pohybuje.

  • Sedlové polštářky by měli být rovnoměrně vycpány. To se zkontroluje pohledem zezadu.

Tak tohle zkoumat na první hodině jízdy nemusíte. V každé dobré stáji má kůň svoje vlastní sedlo, které by mu mělo dobře padnout. Ale určitě není na škodu tohle znát.


Takže teď k samotnému popisu sedla

Obrazek

co na koně (na sebe)

15. ledna 2011 v 20:12
                                                    Co na sebe
V inzerátech často nalézáme: "elegantní jezdecké boty, zachovalé, velikost 42, postoupím levně vzhledem k okolnostem." Nebo: "jezdecké kalhoty šité na míru, dámskévelikost 40, s kůží málo nošené, prodám vzhledem k okolnostem levně." Okolnosti ve kterých se tyto dámy a pánové necházejí, jsou zaviněny tím tím, že nakupovali jezdecké šatstvo v dobré víře a přesvědčení, že tím omráčí  souseda nejezdce Šulce daleko více než třemi týdnami na Kanárech. jenomže ke vší smůle dokonce i plnokrevní koně se zajímají o módu daleko méně než si dokážete představit-skoro to vypadá, že , že zašívané  a flekaté  kalhoty  stájníka a jeho svraštělá bagančata jsou jim milejší než elegantní výrobky předních módních tvůrců. Koně nereagují na holínky nebo strečové kalhoty , ale na holeň a sedací kosti, a to obojí máme i v džínách a polobotkách. Samozřejmě to vypadá poněkud směšně. Asi tak stejně, jako když se válí módní elegance v jízdárně v pilinách smíchaných s końskými koblížky. Míním tím toto: Téměř každé oblečení je pro první  tři až čtyři hodiny dobré. To už jste spadli, měli namožené svaly, víte, jestli před každou hodinou větší strach, než jste schopni překonat, také jste se již rozhodli, jestli máte zapotřebí, aby  na Vás učitel za vaše peníze řval... A také víte, jestli vydržíte . Pokud ne, neztratili jste za těchto okolností více než  hezký sen. Ale vy samozřejmě vydržíte.
A co si tedy obléknout?
Nejdůležitější je jezdecká přilba, ale pro začátek vám bude stačit helma na kolo. I když si v helmě připadáte směšně ochrání vám dostatečně hlavu. Možná, že ostatní dívky ve stáji helmu nenosí, ale je to jejich chyba! Vy helmu nosit budete a i když se nebudete zezačátku v přilbě cítit dobře, brzy si na ni zvyknete. Z vlastní zkušenosti vím, že používání jezdecké přilby je nezbytné, protože případné zranění způsobené bez přilby nebere pojišťovna ohled.  
Jezdecké kalhoty: Měli by být upnuté a nejlépe ne do zvonu a kvůli praktičnosti, by neměli být z materiálu, na který se lepí seno a sláma a nejlépe v černé. Samozřejmě vím, že závodní jezdci mají kalhoty bílé. Ale vy závodní jezdci nejste že? Protože ze začátku budete často padat a mohly by i po vyprání zůstat na kalhotách různé fleky a nevypadalo by to pěkně. Zevšeho nejvíce si však v kalhotách připadat pohodlně.
Triko: Na léto velmi praktické. nejvhodnější je triko s dlouhým rukávem. Aby vám chránilo při jízdě celé ruce(například v terénu, kde vás můžou poškrábat větve na stromech.) 
Bunda nebo vesta:  Vhodná do chladnějšího počasí. nemusí být přímo určena k ježdění. Je potřeba se v ní cítit pohodlně. Měla by být upnutější.
Boty: Měli by mít menší podpatek. Aby vám noha neproklouzla do vnitř do třmenu a při pádu by to mohlo být velmi nebezpečné. Májí vám být pohodlné.
Jezdecké rukavice:umožňují bezpečné držení otěží.
Ostruhy: Ty nechejte doma ty rozhodně potřebovat nebudete:-)

jak jezdit na koni

15. ledna 2011 v 20:08
TAKŽE ZAČÍNÁME
Toto je určeno pro tři skupiny lidí:
-Pro začátečníky, kteří se diví, že jimi jsou tak dlouho- těm řekneme, co dělají špatně
-Pro ty, kteří  se začátečníky  teprve chtějí stát a jezdectví znají doposud pouze z televize-těm řekneme, jak vypadá správný začátek.
-Pro ty, kteří na něco tak nebezpečného, jako kůň, vůbec nezamýšlejí vylézt, kteří ale chtějí u televize nebo na závodech poze pochopiz: Jak to ten Neckermann nebo Winkler vlastně dělají- vždyť se to nezná poznat! 
Stránka se ale rozhodně neobrací na jezdce, kteří považují koně za mercedec 600. O sladkém životě se zde mluvit nebude.  

Dvakrát měř jednou řež!

Tato kapitola se pokouší poslat dychtivéhočtenáře do správné školy a snaží se vysvětlit, proč existují dva druhy koní: dobří a ti, na které ho posadí.

Ježdění nezačíná nákupem ostruh, nýbrž průzkumem dosažitelných zařízení, ve kterých se vyučuje jízdě na koni. jsou to. ve všech lepších městech- jezdecký spolek jezdecké federace a dvě až tři soukromé stáje. Jak se rozhodnete není otázka peněz, protože vyuka stojí všude přibližně stejně. Je to spíše otázka koní, to ale zatím nedokážete posoudit. Za prvé, protože tomu ještě nerozumíte. A za druhé, protože si koně, který bude pod vámi trpět stejně nemůžete vybrat.  Je to otázka lidí. Jezdit na koni se neučíme tak jako jezdit autem. Po určitém počtu hodin v autoškole má zkoušející slitování i s tím nejblbějším a potvrdí mu písemně, že smí ode dneška oficiálně ohrožovat nejen sebe, ale i ostatní. Jedění na koni nikoho vážně neohrožuje, přesto se učíme nesrovnatelně déle. Než člověk najde řazení, plyn, brzdy! O jejich vlastním ovládání ani nemluvím. Výběr školy je je tedy otázkou  lidí, kteří zde jezdí, protože pokud to myslíte vážně budete muset s nimi  léta vycházet. Poaďte se do klubovny, která ve většině stájí nesmí scházet a je dalo by se říci velmi důležitá(no kde by jste si mohli sednout, když je venku mínus patnáct a vy jste zmrzlí a dát si v klidu čaj, nebo pohovořit s trenérem o svých chybách)  a poslouchejte o čem si zde lidi povídají, pokud se dozvíte i při své druhé nebo třetí návštěvě, že se zde pokaždé znovu, kam chodí dámy ke kadeřníkovi, kde šijí. Pánové které je nejlepší auto, pak se obávám, že sedíte ve špatném vlaku. Pokud se tu ale mluví o koních a jezdeckých chybách. Pokud stáj zaujímá stáj zaujímá  nejlepší místa na závodech, nemyslím na tribuně, ale v parkuru nebo drezúře, pak můžete předpokládat, že vás tu naučí jezdit.  Tak či onak jisté to není. I v lehce  snobských zařízeních  bývají učitelé, kteří se svým žákům věnují s pravou zaníceností, když poznají, že  do hodin chodí s láskou ke koním a ne kvůli drahým jezdeckým botám. A naopak, zařízení koňmi posedlá provozují řemeslo vyuky začátečníků často s výrazem gurmána, který z lásky k ženě se cítí povynován vychvalovat obyčejné pečené brambory. Ať začneme jakkoli, je to špatně. Ale začít se jednou musí! Tedy konečně začněme:-)

jak

27. listopadu 2010 v 16:08
chcete jezdit na KONI?????????? TAK to tu jste správně VÍTEJTE na mém novém blogu  Dívky V SSedlech je to blog kde se naučíte vše kolem koní a pamatujte se že jestli chcete mít kon musí mít kamaráda je to je dno PSA KOčKU hlavně aby se nenudil každý den musí mít aktivní přísun potravy a taky velký výběh a vodu když mu dáváte krmení tak se u mě hodně osvědčily když jim dáváte smíchané krmení MELASA,GRANULE střídejte to .Takže jeden určitý čas jim dávejte třeba 2odměrky MELASI a 1GRANULI a určitý čas třeba zase jednu a jjednu 





                                   TOVÍtE KDYž CHCETE kONě je to starost

jak jet na koni

26. listopadu 2010 v 15:18 | vanyska
když budete poprvé jezdit na koni  pamatujte si NASEDÁ SE VŽDY Z LEVE STRANY newim sice proč ale je to tak skoníkem skuste objet asi 5koleček krokem 5klusem 5cvalem a asi 1tryskem (ale pouze jen když nejste zkušený  jezdec jestli jste zkušený jezdec tak taky 5tryskem) věřim že vam to pujde jako po másle a pokud chcete sedlo tak ze začátku doporučuji westernové je pohodlné nemusí se vysedávat a na ty vyjíždky to stačí.Ovšem když chcete závodit(parkur , dostihy , drezuru)tak to si pořidte PARKUROVE,DOSTIHOVE,nebo DREZURNI a kdyz s konikem budete trénovat v jízdárně tak asi anglické westernové sedlo koupíte tak asi za 22.000 nejméne 10.000kč helma stoji neco kolem 2.000 jezdecké kalhoty asi 5.000kč takže tohle je VSE
 
 

Reklama