starokladrubský kun

15. ledna 2011 v 20:25 |  plemena koní
Výška: v kohoutku 175-180 cm
Barva: bělouši a vraníci
ObrazekStavba těla: Těžká hlava má typický klabonos, oči jsou velké a výrazné. Na mohutném trupu je vysoko nasazen dlouhý, široký, silný a krásně nesený krk. Hřbet je delší a měkčí, silná záď je rovná a mírně skloněná. Silné nohy mají krátké, někdy strmější spěnky a dobře tvarovaná kopyta. Kladrubák vyniká vznosným, dost vysokým reprezentačním chodem. Je odolný, dlouhověký, plodný, s učenlivou povahou. Dospívá později, ale je výkonný, vytrvalý a pracuje do stáří.
Zakladatelem starokladrubských běloušů je vraník Peppoli (1764), který byl otcem bělouše Imperatore (1775) a ten byl otcem bělouše Generale. Bělouši byli chováni ve dvou liniích Generale (zal. 1787) a Generalissimus (zal. 1797) a ve čtyřech rodinách. Jedna rodina se rozšířila tak, že se rozštěpila ve tři další. Největší zastoupení má právě ona rozvětvená rodina a jména představitelek začínají písmeny E, A a P. Společnou matkou jim byla klisna Alba VIII (Generale XXII), narozená v roce 1861. Rodina C byla založena v roce 1894 klisnou Cariera (Blue Boy) a rodina R Ragusou I (Napoleone Amelia) v roce 1895. Nejmladší rodinou je rodina S, jejíž zakladatelkou je klisna Sardinia (Maestoso Gratia). Původně byli starokladrubští koně chováni v různých barevných variantách, od konce 18. století v barvě bílé a černé. Bělouši byli využíváni pro ceremoniální účely dvora, vraníci sloužili vysokým církevním hodnostářům. Chov starokladrubských vraníků byl původně veden ve dvou liniích, a to Sacramoso a Napoleone. Linie Napolenone zanikla v roce 1922. Linie Sacramoso byla založena vraníkem, který pocházel z arcibiskupského hřebčína Ries (u Salzburku). Tato linie však také časem zanikla a udržela se druhá linie Sacramosů, která byla založena hřebcem Sacramoso, narozeným v roce 1800 v Kroměříži. Současný chov je založen na čtyřech základních liniích - Sacramoso, Solo, Siglavi Pakra a Romke. Plemenné klisny jsou zařazeny do 13 rodin. Zatímco bělouš byl chován v kladrubském hřebčíně bez přerušení, bylo stádo vraníka ve třicátých letech zlikvidováno a rozprodáno. V roce 1938 pojal prof. František Bílek smělý plán pokusit se plemeno vraníka regenerovat. K jeho regeneraci ve Výzkumné stanici pro chov koní ve Slatiňanech u Chrudimi se využívala geneticky příbuzná plemena - lipicáni a kladrubští bělouši. Regenerační proces byl úspěšně zakončen v roce 1973, nyní probíhá fáze udržovacího šlechtění. Současné využití kladrubských koní je rozmanité, skvělých výsledků dosahuje ve vozatajském sportu, kde jejich vhodnost prezentují na kolbištích např. vozatajové Jiří Škodný a Vlastimil Zoul s vranými čtyřspřežími; je využíván i k drezúrnímu a rekreačnímu ježdění. Pro svou vyrovnanou povahu se výborně hodí pro hipoterapii. NH Kladruby n.L. má k dispozici v současné době 21 plemenných hřebců (13 běloušů, 8 vraníků) a 150 plemenných klisen (75 běloušů, 75 vraníků). V odchovu (do stáří 3,5 let) je cca 300 koní. Od r. 2002 je populace starokladrubských koní uzavřena přílivu krve jiných plemen koní, neboť kromě chovu NH Kladruby n.L. je i v privátních chovech dosti kvalitních plemenných jedinců. Starokladrubský kůň je opravdovým světovým unikátem jak pro svůj původ, tak i jako ukázka úspěšné chovatelské práce, jíž se podařilo vzkřísit ojedinělé původní české plemeno. Rozsáhlý komplex národního hřebčína byl i se starokladrubským koněm v lednu 1995 prohlášen státní kulturní památkou. Ten se tak stal jediným živým tvorem na světě, který se může takovou výsadou pyšnit - vůbec poprvé se ve světě stalo domácí či hospodářské zvíře vedle uměleckých děl a architektonických skvostů středem památkářské ochrany. Ani lipicánům Španělské školy se nepodařilo dosáhnout tohoto statutu - světové prvenství tedy patří České republice.
Historie hřebčína:
1552 První písemné zmínky o chovu koní v Kladrubech nad Labem
1562 Císař Maxmilián II.založil v Kladrubech hřebčín koní starošpanělských
1579 Jeho milost, císař Rudolf II., udělil hřebčínu statut císařského dvorního hřebčína
1757 Hřebčín vyhořel i s plemenářskými záznamy
1764 Narozen zakladatel starokladrubských běloušů Pepoli
1770 Císař Josef II. dal hřebčín znovu vystavět
1770 Vybudování stájí na Josefově
1787 Narozen bělouš Generale
1797 Narozen bělouš Generalissimus
1800 Narozen vraník Sacramoso
1826 Počátek chovu teplokrevných koní a A1/1 v Kladrubech
1831 Vybudování stájí v Selmicích
1873 Požár a obnova stájí v Selmicích
1918 Hřebčín pod správou státu
1922 Vyhynutí kmene Napoleone
1945 Založení Výzkumného ústavu pro chov koní ve Slatiňanech
1952 Založení kladrubského učiliště
1979 Velké oslavy 400let založení hřebčína v Kladrubech
1992 Přerušení tradice pořádání jezdeckých dnů
1994 První dva hřebci exportováni do Španělska
1994 Šestispřeží bílých hřebců dodáno na dánský královský dvůr
1995 Starokladrubský kůň uznán kulturní památkou
1999 Rozšíření dánského šestispřeží na osmispřeží
2002 Uznání kladrubského hřebčína a kmenového stáda běloušů národní kulturní památkou
2003 Obnova jezdeckých dnů a dálších akcí hřebčína
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama