close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Leden 2011

pleskovka řikam tomu když se poznává neco z koně když je na něm jezdec

19. ledna 2011 v 19:08 bleskovky a pleskovky
co má jezdec na koni pod sedle????... no přece dečku ale to víte všichni ted chci vědět jakou má  barvu
kssslll
 prvních 5odpovědí odměním diplomkem s koníkem nebo s pejskem jak budete chtít to napište i do komentáře jestli kočku koně nebo psa

díky neco jako pony club

18. ledna 2011 v 18:53
hele chtěla bych si založit se zpustou z vás vlastní club jmenoval by se tajemství v černé srsti  ale založim anketu kde pro tohle mužete hlasovat pokud chcete muzete se i registrovat registrujete se u mě tím když mi do 12.12 2011 napíšete do komentářu tohoto článku vaše jméno a příjmení prvních 5pet zájemcu bude oficialně zaregistrováno a založíme si club bude to něco jako virtualka a tak prosim posilejte svoje jméná dekuji vase chaky

díky moc za vaše komentíky

18. ledna 2011 v 17:30
kniha dívky v sedlech je nádherná kniha pro milovníky koní a tak bych ji chtěla doporučit i několika z vás je k dostání všude v českej budějovicích v nákupním centru a na místě kde jsou knihy a ještě vám chci doporučit HOLKY V SEDLECH jE To OdSSPsOOVatElky jmenem:MARLENE JABLONSKI od nakladatelu jménem : víkend a taky poslední překážka je pěkná kniha


krásné video s konma ze jo

16. ledna 2011 v 12:46
pekný






jj KOLIKA je vážná nemoc ale není zas natolik vážná

15. ledna 2011 v 20:32

KOLIKA

Co je to kolika?
Kolika = abdominální bolestivost, tedy bolest v dutině břišní. Rozlišujeme koliku pravou, postihující trávící trakt- žaludek,střevo, a koliku nepravou, postihující jiné orgány v dutině břišní- játra, ledviny, močový měchýř, pankreas, dělohu u březích klisen. Kolika je velmi vážný stav, který může bezprostředně ohrozit život a během několika hodin vést k úhynu zvířete.


Jaké jsou projevy kolikového onemocnění?
Intenzita kolikových bolestí závisí na stupni poškození střevních kliček, na postižené části střeva, na jeho náplni a roztažení plynem. Bolest je způsobena zvýšeným pohybem nebo naopak ochabnutím střeva, hromaděním střevního obsahu a roztažením střevní kličky. Koník hrabe, je neklidný, otáčí se na břicho, déle leží, může zaujímat nepřirozené polohy-tzv. poloha sedícího psa při zvýšené náplni a roztažení (dilataci ) žaludku, extenzní poloha- koník je celý natažený se zakročenýma zadníma nohama- toto postavení pacienta je často prezentováno veterinárnímu lékaři jako tzv. močová kolika= kůň se dle majitele snaží močit a nemůže- postavení je typické pro obstipaci(zácpu) tlustého střeva.V případě silnějších kolikových bolestí se kůň válí, vstává, lehá, potí se, při pohybu se mu podlamují zadní končetiny nebo je za sebou vláčí, při zastavení jde okamžitě k zemi. Strnulý postoj, intenzivní pocení, nechuť k pohybu a třes svalstva jsou příznaky blízkého konce.
Proč koně trpí kolikou?
Koně jsou ke kolikovým bolestem disponováni stavbou a uspořádáním svého trávícího ústrojí. Koně mají poměrně malý žaludek, vstup jícnu do žaludku je opatřen svěračem, který brání zpětnému chodu zažitiny, kůň tak nemůže zvracet. Tenké střevo je zavěšeno na dlouhém okruží, snadno pak může dojít ke změně polohy střeva. Obrovské tlusté střevo je volně uložené v dutině břišní koně. Tlusté střevo se zužuje v pánevní flexuře, v dorzálních slohách a při přechodu žaludkovitého rozšíření do transverzálního kolonu, tato místa jsou disponována pro vznik zácpy(obstipace). Střevo je inervováno parasympatikem( podporuje střevní peristaltiku) a sympatikem (způsobuje atonii= ochabnutí střeva). Vlivem nepřirozených a stresových faktorů ( nepravidelná zátěž, nepravidelný režim) dochází ke změně v rovnováze parasympatiku a sympatiku, střevo reaguje zvýšením peristaltiky (křečí), méně často ochabnutím střevní stěny. Křeče střeva vedou ke vzniku kolikových bolestí. Zvýšený pohyb střevních kliček může vést ke změně polohy střeva, může dojít k zauzlení kliček tenkých střev, ke vsunutí jedné kličky do jiné, k otočení nebo zahnutí sloh tlustého střeva. Ke změnám polohy může přispět intenzivní válení pacienta.

Jaké jsou nejčastější příčiny vzniku kolik?
Koliky jsou nejčastěji způsobené dietními chybami - zkrmováním nekvalitního, zaprášeného, zaplísněného nebo zapařeného krmiva, zkrmováním snadno zkvasitelných krmiv (jetel, vojtěška, luštěniny), velkého množství jablek, chleba, náhlé změny v dietě, nepravidelné krmení nebo napájení zvířete, zkrmováním velkého množství nestravitelného krmiva, např. slámy. Koliky mohou být vyvolané změnou pohybového režimu, intenzivní nebo nepravidelnou zátěží, přepětím nebo omezením pohybu zvířete. Významnou roli má parazitární invaze - stěny tepen mohou být poškozeny migrujícími larvami strongylů, uvolněná krevní sraženina vede k nedostatečnému krevnímu zásobení postiženého úseku střeva, dochází k jeho ochabnutí (atonii), ve střevě se hromadí potrava, kvašením dochází ke tvorbě plynů. Následkem může být změna polohy nebo odumření části střeva. Migrující larvy mohou poškodit i inervaci střeva. U mladých hříbat se můžeme setkat s masivní invazí škrkavek, která může vést až k úplnému omezení průchodu tráveniny střevem. Invaze tasemnicí Anoplocephala perfoliata může způsobit vchlípení části slepého střeva do tlustého střeva.

Jaké známe typy kolik?
Kolika spastická (křečová). Náhlé kolikové bolesti různě silné intenzity, často po zátěži nebo po nakrmení. Kůň se válí, otáčí se na břicho, kope si po břichu, vstává, lehá, potí se. Bolestivost je způsobená zvýšeným pohybem střev, peristaltika je často slyšitelná i na dálku, stav může být provázen průjmem. Tento typ koliky je nejčastější, se kterým se setkáte. K ústupu bolestí dochází často spontánně po provedení pacienta. Spastická kolika může být komplikovaná změnou polohy střeva, proto je nezbytné zamezit zvířeti válet se v boxe, a pacientův stav konzultovat s veterinárním lékařem.
Plynová kolika. Je provázena poměrně intenzivními kolikovými bolestmi. U plynové koliky se zvětšuje objem dutiny břišní, vyrovnávají se slabinové jámy, kůň se nafukuje. Jedná se o nahromadění plynů ve střevech a žaludku způsobené zkrmováním nevhodného krmiva a jeho následným zkvašením.
Střevní obstrukce. Jde o vytvoření zátky ve střevě, která omezí nebo úplně zastaví průchod zažitiny střevem. Nejčastěji je zácpou postihováno tlusté střevo nebo slepé střevo. Zkrmování velkého množství málo stravitelného krmiva (slámy), omezení přístupu zvířete k vodě, nevhodná antiparazitární ochrana, příliš ostré hrany a nepravidelné obroušení zubů vedou ke vzniku obstipací (zácpy). Kolikové bolesti jsou mírnější, kůň často déle leží, sem tam koukne nebo kopne po břichu, po vypohybování zvířete často dochází k ústupu kolikových bolestí, které se však za několik hodin znovu objeví. Kůň často zaujímá extenzní polohu, omezeně kálí (malé množství suššího trusu) nebo nekálí vůbec. Zácpa neohrožuje bezprostředně život pacienta, bez ošetření však během několika dní může dojít k odumření postižené části střeva, kůň uhyne následkem celkové sepse (otravy) organismu.
Strangulace (zaškrcení střeva). Jde o velmi závažné kolikové onemocnění, kdy dochází ke změně polohy a zaškrcení střevní kličky, omezí se krevní zásobení střeva, postižená část začne odumírat. Jedná se o zauzlení střevních kliček, zasunutí části střeva do jiného oddílu, např. tenké střevo do slepého, slepé střevo do tlustého, vsunutí kličky střeva do inquinálního kanálu nebo do otvorů v závěsech střev, přehození sloh tlustého střeva. Tento typ kolik je většinou doprovázen výraznou bolestivostí, kůň těžce dýchá, potí se, vstává, lehá, nereaguje nebo reaguje pouze omezeně na analgetika podaná veterinárním lékařem. Včasná chirurgická terapie je jedinou možnou cestou vedoucí k záchraně pacienta. Při změně polohy střeva nejde o dny, ale o hodiny. Často jsou pacienti přiváženi na kliniku ve stavu vážného šoku s několika metry odumřelého střeva nebo s rupturou (prasknutím) žaludku. Jste-li majitelem zvířete se strangulačním onemocněním (kůň přes jakákoliv analgetika trpí výraznými kolikovými bolestmi, rektální nález může a nemusí být specifický), je potřeba se rozhodnout, zda zvíře odvezete na kliniku ( Veterinární a farmaceutická univerzita Brno) nebo zda zvíře necháte ve stáji uspat. V případě operace počítejte s náklady kolem 40ti tisíc, v případě komplikací se cena za ošetření může až trojnásobně zvýšit. Operace nerovná se stoprocentní záchrana zvířete. K úhynu může dojít vlivem sepse a selhání organismu pacienta.
Tromboembolická kolika. Kolika způsobená parazity. Larvální stádia parazitů, zejména strongylů poškozují artérie vyživující stěnu střevní. V cévách se vytváří výdutě, uvolňují se krevní sraženiny, které při ucpání cévy vedou k odumření stěny střeva vyživované touto cévou.
Peritonitída- zánět pobřišnice. Klinické příznaky zánětu pobřišnice jsou často značně variabilní a nespecifické. S peritonitídou se můžeme setkat po komplikovaném porodu, kastraci, při poranění rekta při nešetrném rektálním vyšetření, při chronickém onemocnění orgánů v dutině břišní.
Enteritída- zánět střev. Je provázena často mírnějšími kolikovými bolestmi, s delším průběhem. Teplota, křeče a průjem mohou být dalšími průvodními příznaky.

Co mám dělat, když má můj kůň koliku?
Je potřeba posoudit intenzitu kolikových bolestí. V případě silných kolikových bolestí je potřeba neprodleně informovat veterinárního lékaře. Může jít zrovna tak o koliku spastickou, jako o zauzlení střev. Než veterinář přijede, nenechte koně válet (mohlo by dojít k přehození střevní kličky), pokud se potí nebo je zima, dejte na něj deku a povoďte ho. V případě mírných kolikových bolestí můžete koně zkusit povodit nebo vypohybovat na lonži dříve než zavoláte veterináře. Bolesti mohou vymizet spontánně. Odezní-li kolikové bolesti, raději koníka nekrmte hned jádrem, vyberte kvalitní seno, které mu odpoledne nebo večer předložíte a nechte ho raději stát na pilinách. Čím déle kolika trvá, tím vážnější je stav. Takže pokud přijdete ráno do stáje a místo spokojeného zvířete najdete rozhrabaný box, zbytek rozkopaného sena a odřeného potícího se miláčka, který v boxe rotuje nebo se válí, okamžitě volejte veterináře! V případě, že kolika trvá několik hodin, může být již střevo nevratně změněno.

Existuje prevence?
Dodržujte pravidelný denní režim, krmte kvalitním senem a jádrem, vyvarujte se náhlých změn v krmné dávce. Po nakrmení dopřejte koni klid, ať krmivo v klidu stráví. Dejte pozor na náhlé změny pohybového režimu. Nechte stát koně raději na pilinách, omezte přísun jádra, je-li váš kůň ze zdravotních důvodů uzavřen v boxe( kulhání, operace, úraz). V zimě je potřeba kontrolovat napáječky a kýble, aby v nich voda nezamrzla, kůň by měl mít vodu kdykoliv k dispozici. Nepodceňujte antiparazitární ochranu - odčervujte dospělého koně preventivně 3-4x ročně, hříbata do 1-2 let častěji, cca ve dvouměsíčních intervalech, střídejte použité preparáty dle rady veterinárního lékaře. Máte-li možnost, proveďte u svého koně koprologické vyšetření, koně pak můžete odčervit cíleně. Střídejte pastviny nebo alespoň průběžně z výběhů odstraňujte trus. Nechte svému koni 1x ročně zkontrolovat zuby. Špatně rozmělněné krmivo může být důvodem vzniku zácpy u pacienta.

Shrnutí
Máte-li svého čtyřnohého kamaráda rádi , nepodceňte žádný kolikový stav!

fríský kun

15. ledna 2011 v 20:29

Fríský kůn

04.09.2007

                                                   Fríský kůn (černá perla)
Původ : Nizozemsko

Hůlková výška : 1,55 až 1,60 m

Zbarvení : Fríský kůn je vždy uhelně černý vraník.Bílé odznaky a jiné barvy srsti chovatelský svaz nedovoluje.Pouze malá hvězda se může tolerovat.

Charakter : Charakteristiku fríského koně nejlépe zachycují slova :krotký,energický,ochotný,pracovitý,věrný a citlivý.

Exteriér : Fríský kůn je velmi elegantní vraník s bohatou hřívou a ocasem.Ocas i hříva jsou přirozeně vlnité.Má jemnou hlavu, dlouhý, vzpřímený a klenutý krk, nevýrazný kohoutek.Nohy jsou kratší, ale pevné s bohatým rousem na spěnkách.Kopyto je tmavé s namodralým nádechem.Nápadné je hrdé držení těla.

Možnost využití : Friští koně jsou známí z tradičních show, kde jsou zapřaženi do dvoukolových vozíků.Také pod sedlem je fríský kůn spolehlivý přítel.Má dokonce talent pro drezurní výcvik a je známý jako kůn vhodný pro vysokou drezurní školu.

Chody : V klusu je fríský kůn nápadný hrdým projevem a vysokou kolenní akcí.

Fríský kůn : FOTO





Obrázek “http://slawik.com/gallery2/main.php?g2_view=core.DownloadItem&g2_itemId=53200&g2_serialNumber=2” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Friese-Sand-018

Obrázek “http://www.cyberserver.cz/data/plemena-koni/frisky-kun_3.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.



f.k.

Soubor:Fris.jpg

Obrázek “http://nd.blog.cz/k/kirstenin.blog.cz/obrazky/13194334.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

Obrázek “http://nd.blog.cz/k/kirstenin.blog.cz/obrazky/13194255.jpg” nelze zobrazit, protože obsahuje chyby.

http://www.centralwisconsinhorseexpo.com/picts/485%20fresian%20copy.jpg


http://katusa.album.cz/arabove-a-frisaci/tt38da14c53170f0a6.jpg

apaloosa

15. ledna 2011 v 20:28
ObrazekAppaloosa

Koně s puntíky provázejí lidstvo odpradávna. Setkávame se s nimi již na 20 tisíc let starých malbách v jeskyních Lascaux a Perche-Merle ve Francii, které maloval člověk kromaňonský. V Persii byli koně s tímto zbarvením posvátní stejně tak jako ve staré Číně, kam se dostali jako válečná kořist. První zmínky o puntíkatých koních jsou ze 17. století. Do Severní Ameriky se později dostali se španělskými
dobavateli. A právě tam vznikly appaloosy.

Symbol indiánské svobody

Kmen Nez-Percé (z franc. Provrtané nosy, vlatním jménem Numifové) získal svého prvního koně roku 1705 od sousedního kmene Šošonů. Přibližně od tohoto data se začala psát skutečná historie plemene appaloosa. Přestože původním nařízením prezidenta bylo nechat kmen v klidu žít v jeho údolí, všechno nakonec dopadlo jinak. Patnáctého května 1877 dal generál Howard příkaz k přestěhování kmene Nez-Percé během 30 dnů do rezervace. Nespoutaný duch lovců a kočovníků však toto uvěznění odmítl a celý kmen se vydal na pochod ke kanadským hranícím. Strastiplná cesta trvala tři a půl měsíce, Indiáni se dostali až za Skalisté hory. Mužům, ženám, dětem a plně naloženým koním se podařilo ujet neskutečných 1399 mil, tedy 2080km! Náčelník Joseph se domníval, že již překročili vytouženou hranici, a proto dal těsně před ní zastavit. Pátého října 1877 byl však jeho kmen přepaden americkou kavalerií. Po urputném boji následovala porážka a ti, co přežili, byli odvlečeni do rezervací. Protože appaloosy byly symbolem kmene Nez-Percé, vojáci je zčásti postříleli a zčásti rozkradli. Zbyly z nich jen trosky.
ObrazekZáchrana v hodině dvanácté

Za to, že plemeno nakonec přece jen nezaniklo, můžeme dnes poděkovat několika málo nadšencům. Jmenovitě Claudie Thompsonovi a dr. Francis Hainesovi, kteří 20. prosince 1938 založili Appaloosa Horse klub USA(ApHC( v Kretonu. Jeho úkolem bylo - a dodnes je - shromažďovat záznamy a historická data o původu plemene; zaregistrovat 113 koní z toho dobrá polovina patřila samotnému prezidentovi klubu Claudie Thompsonovi. Dnes je zaregistrováno přes 600 tisíc koní a hlavní sídlo klubu se přestěhovalo do města Moscov v Idahu. Po celém světě vzniklo mnoho regionálních klubů spadajících pod ApHC, v České republice k tomu došlo roku 2001.

Proč jsou jiné?

Od jiných
plemen se appaloosy odlišují čtyřmi základními znaky, o nichž ani odborníci přesně nevědí, jak vznikli: skvrnitou kůží okolo očí, nozder a genitálií, úzkým vertikálním pruhem na jednom či více kopytech; jasně viditelným bělmem, čímž oko appaloos podobá lidskému, a typickým zbarvením srsti.Toto zbarvení vyžadovala především tradice boje, kdy každý bojovník měl jiné válečné barvy. Appaloosy byly se svými "maskovacími" barvami
připraveny k boji v každém okamžiku. Hřebci, kteří byli správně stavěni měli bílé špičky uší a skvrnu ve tvaru medvědího spáru na boku, byli uctíváni jako svatí a vyhraněni pouze pro válečníky.

Každý kůň s puntíky není appaloosa

Je běžné, že lidé nazývají každého koně, který má skvrnitou srst, appaloosa. Existují však jiná, i když méně známá plemena se skvrnitou srstí, jako například dánský knabstrbber nebo rakouský pinzgauger. Zbarvení
s puntíky si zachovalo
také plemeno americký pony, které vzniklo zkřížením z appaloos se shetlandskými poníky.

Koně se srdcem a duší



Appaloosy jsou tajemní a magičtí koně. Nez-Peréové byli jediným indiánským kmenem, který koně cíleně choval a také se živil jejich prodejem. Roční hříbata byla rozřazována, méněcenní hřebečci kastrováni a do chovu
zařazováni pouze nejlepší klisny a hřebci. Navíc tvrdá selekce ne prérii z nich udělala koně fyzicky nesmírně zdatné, inteligentní a vnímavé - proto chovatelé
hovoří na prvním místě a jejich srdci a duši, jsou to "koně pro všechny generace", pro všechna možná odvětví jezdeckého sportu a všechny příležitosti. V USA se stále používají k dostihovému sportu, ale jejich uplatnění je mnohem širší. Jsou to koně vhodní od westernovému ježdění přes drezúru, skákání a military až po distanční jízdy a vozatajský sport. Po celém světě jsou pak oblíbeni jako rekreační koně pro volný čas a turistiku.


Znaky:

Oči: důležitým znakem apaloosy je viditelné bělmo obklopující duhovku.
Kůže: kůže na nose a okolo nozder je nápadně nepravidelně černé a bíle tečkovaná. Podobné zbarvení má i kolem genitálií.
Hříva: hříva je charakteristická krátkostí a řídkostí.
Záď: v USA se appaloosy kříží s quarterem a mnohdy tak získávají sklon k přehnanému osvalení zádě. Evropské appaloosy nic takového nemají.
Ocas: klasický ocas je tenký, krátký a řídký. Nezperséové to považovali za praktický rys, neboť se ocas nezachycoval na ostré trny, hustě rostoucí křoví a podrost.
Kopyto: Kopyta jsou pozoruhodně dobrá tvrdá a často nápadná černými
a bílými pruhy. Nezperséové koně
nikdy nekovali.
Výška:147 - 157 cm

Základní barvy srsti
ApHC rozeznává následujících 13 barev, které v kombinaci se skvrnami, prokvetlou srstí a flíčky tvoří tisíce nenapodobitelných kombinací:
Bay (vavřín) - barva těla se mění mezi žlutohnědou přes červenohnědou až ke světlé zlatohnědé. Hříva a ocas musí být vždy černé.
Dark Bay or Brown (tmavý vavřín nebo hnědá) - na tmavohnědém koni je všechna srst hnědá s plochami světlejších tónů, které se mohou nacházet na hlavě, na plecích, na bocích, na spodku břicha, na vnitřních horních partiích nohou nebo horních stehnech. Hříva, ocas a nohy musí být černé.
Black (černá) - barva těla je černá, bez světlých skvrn. Tlama, boky a nohy musí být černé, stejně jako hříva a ocas.
White (bílá) - barva těla je sněhobílá s růžovou nebo světle zbarvenou kůží. Někteří koně Appaloosa mejí bílou barvu těla s mnoha tmavými puntíky na mnoha partiích nebo na celém těle. Pod tmavým puntíkem se nachází tmavá kůže. Tato barva se někdy označuje jako "leopard". Je podobná zbarvení dalmatina, ale pro potřebu registrace se označuje jako "bílá s puntíky". Hříva a ocas musí být bílé.
Buckskin (plavák) - forma plavého zbarvení s kolísáním od žlutohnědé ke zlaté. Tato barva je často srovnávána s barvou kůže jelena. Pro tuto barvu je charakteristická černá hříva, čarný ocas a čarné nohy. Plavák smí mít pruh na hřbetě, ale ne zebrování na nohou, které často u plavých koní vidíme.
Chestnut (kaštanová) - barva těla se mění od zlaté přes odstín mědi až k tmavé barvě jater. Kaštan vykazuje malé plošky černé srsti; tyto "špinavé skvrny" nejsou žádné puntíky a proto nejsou žádnými znaky koně Appaloosa. Světlejší odstín kaštanové smí mít lehčí příměs bílých chlupů v srsti, ale ne v dostatečném počtu, aby to bylo možno označit za prokvetení. Zřídka vidíme kaštanového koně s tak světlou barvou, abychom jej mohli zaměnit s Palomino. Barva hřívy a ocasu se může měnit ve stejných barvách jako tělo až ke světlé a přitom se mohou vyskytovat nějaké černé vlasy. Avšak hříva a ocas nejsou nikdy černé.
Sorrel (ryzák) - je zbarvení velmi podobné barvě chestnut s tím rozdílem, že sorrel má barvu těla všude jednotnou (bez světlejších, či tmavších ploch). Hříva a ocas jsou vždy v barvě srsti.
Dun - barva těla je žlutavá, nebo zlatá a smí směřovat k barvě matné mědi. Tento kůň má vždy na hřbetě úhoří pruh (pokud se nevyskytují bílé znaky) a smí mít zebrové pruhy na nohou a příčné pruhy na zátylku. Hlava a ocas smějí být hnědé, červené nebo žluté nebo směsí těchto barev.
Palomino (žluťák) - bývá popisována jako barva 22 karátového zlata. Jeho barva srsti je běžně zlatožlutá, hříva a ocas jsou vždy světlejší, než barva těla, ale zřídka zcela bílé. Skvrny, vyskytující se na zádi koně nejsou znakem koně Appaloosa.
Gray (šedý) - šedá barva srsti je směsí bílých a černých chlupů, které rostou na černé kůži. Hříva a ocas musí být vždy šedé (směs bílých a černých žíní), nebo černé. Většina šedých koní se rodí jako velmi tmaví nebo černí a mají málo bílých chlupů v srsti. První rozšíření bílých chlupů je možno vidět kolem uší a očí. Později se začne ukazovat více bílých chlupů roztroušených na hřbetě a na zádi. Barva srsti v každém následujícím roce zesvětlá, protože bílé chlupy postupně nahradí chlupy černé. Někdo může občas nesprávně považovat staršího šedáho koně za bílého, jestliže si pečlivě neověří zbývající černé chlupy nebo černou kůži.
Grulla (vyslovované gruh-jah) - tato barva se zčásti označuje jako kouřová, jako holubí nebo myší a nevzniká ze směsi tmavých a bílých chlupů, ale každý chlup je myší barvy. Hříva, ocas a spodek nohou jsou obvykle černé. Koně grulla smějí mít úhoří pruh na hřbetě, příčné pruhy přes kohoutek a zebrování na nohou.
Red Roan (červeně prokvetlá) - prokvetlost vzniká směsí základní barvy s bílými chlupy po celé srsti. Není tam opravdu žádný strakatý chlup. U zbarvení red roan je srst směsí červených a bílých chlupů. Hříva a ocas mají být stejné, jako základní barva zvířete a mohou být smíchány s bílými žíněmi. Proto se mají hříva a ocas koně red roan jevit jako červené.
Blue Roan (černě prokvetlá) - tato barva srsti vzniká z poměrně stejné směsi černých a bílých chlupů. Tmavší oblasti obsahují větší množství černých chlupů a nacházejí se na hlavě a na spodku nohou. Hlava a ocas mají být od čeré do šedé, která vychází ze směsi černých a bílých žíní. Kůň se zbarvením roan může časem vybělovat.
Poloha vzoru srsti:
Aby bylo možno přezkoumat různé vzory srsti, je žádoucí popsat správně, jasně a s dostatečnou přesností speciální anatomické oblasti koně.
Pět rozlišení vzoru užívaných u ApHC:
  1. Blanket over... (deka přes)
    1. Hips (boky)
    2. Loin and Hips (bedra a boky)
    3. Back and Hips (hřbet a boky)
    4. Body and Hips (trup a boky)
  2. Leopard - znamení pokrývají celé tělo. Tmavé puntíky na bílém podkladě.
  3. Snowflake (sněhové vločky) - znamení pokrývají celé tělo. Bílé puntíky na tmavém podkladě.
  4. Roan (prokvetlost) - celé tělo prokvetlé (viz. zbarvení roan).
  5. Frost (mráz) - prokvetlá jenom záď.
Temperament:
Indiáni Nezperséové vyšlechtili koně praktického, otužilého a mnohostranného, vhodného pro válku i lov. Dbali velmi i na vnímavost a ovladatelnost koní. A konečně, appaloosa má téměř neomezenou životnost a vytrvalost.

jj

15. ledna 2011 v 20:27 plemena koní

Fjordský kůň

Obrazek

Vysvětlení názvu:

Toto norské plemeno se původně nazývalo vest fjord, protože pochází ze západních oblastí Norska. Vyznačujících se malebnými krajinnými útvary fjordy. Říká se mu také fjordling nebo fjordský pony. Při křížení s jinými plemeny se původní název zachovává, takže například u nás se choval fjordhucul.

Původ:

Fjordling je původní skandinávské plemeno, velmi starobylé a je považován za jednoho z nejčistších potomků Tarzana v Evropě. Jsou proto dobré důvody jak v anatomické stavbě tak ve zbarvení. Má totiž typické zbarvení s černým úhořím pruhem na hřbetu a často se zebrováním na nohách.
Jeho profil je však poněkud rovnější než profil Tarpana, takže někteří autoři se domnívají, že v něm koluje i krev dnes již vymřelých koní z konce doby ledové.

Historie:

Původ flordlinga sahá velmi hluboko. Doklady o jeho chovu máme již z dob vikingských z konce 10. století n. l. Z té doby se zachovaly četné obrazy i zprávy a fjordlingové figurují na slavných runových kamenech. S Vikingy se toto plemeno také dostalo na Island, do Velké Británie, zejména na ostrovy a do Skotska, a vydatně ovlivnilo tamní plemena. Nesporně se dostal i do Západní Evropy a dodnes je tam velmi oblíbený pro své efektivní zbarvení. Dlouhá historie fjordlinga se projevuje i v tom, že je ušlechtilejší a vyrovnanější než, než jiná starobylá severská plemena.

ObrazekCharakteristika:

Fjordský kůň má dodnes mnohé znaky ponyho, i když je vyšší. Má poměrně krátké nohy, obdelníkový formát a širokou hlavu. Poněkud příliš mohutné žuchvy jsou dány jak původem tak způsobem života.
Je to velmi ustálené, starobylé plemeno s vynikajícími vlastnostmi, především pevným zdravím, otužilostí a velkým výkonem. Je to vskutku univerzální plemeno, které si zasluhuje oblibu, již se těší ve své vlasti a kterou získává i v jiných evropských zemí.

Popis:

Dnešní fjordling je poměrně vyšší než jeho předkové výška kolísá od 132 do 145cm délka 140-150cm. Hlava je úhledná, poněkud těžší, s rovným profilem, mírně šikmýma očima a mléčnou hubou. Krátký svalnatý krk má zejména u hřebců malý hřeben, kohoutek je nevýrazný. Trup je oblý s širokými prsy, mohutnou svalnatou plecí a dobře klenutými žebry. Hřbet je rovný, záď silná, svalnatá nikoli spáditá. Vynikající jsou krátké silné nohy s kratičkými rousy na spěnkách a velmi tvrdými kopyty. Typické je plavé zbarvení s výraznými znaky primitivních koní. Základní barva může přecházet od krémové po sytě žlutou. Znaky jsou vždycky černé. Typické je zbarvení hřívy, která je uprostřed černá a po stranách stříbrná, ovšem rozdíl od divokých koní dlouhá. Proto se nakrátko přistřihuje, a to stupňovitě, aby zbarvení vyniklo. Také žíně v ocasu jsou smíšené, ve středu černé a po stranách bílé. Na končetinách se vždy projevuje černá barva, mnohdy s náznaky zebrování, kopyta musí být vždy černá.
Robustnímu vzhledu odpovídá velká síla, výkonnost a vytrvalost.

ObrazekPovaha:

Fjiordling je velice výkonný kůň inteligentní, odvážný a poněkud svéhlavý. Zejména hřebci jsou skutečnými osobnostmi a Vikingové v minulosti pořádali zápasy koní, které probíhaly velmi tvrdě a často končili smrtí
jednoho ze soupeřů. Ve vikingské době to byla nejoblíbenější zábava. Souboj nezřídka končil smrtí poraženého. Tyto zápasy nebyly samoúčelné, ale ověřovali kvalitu chovných hřebců. Moderní fjordling je univerzální kůň, který zvládne každou práci a naučí se mnoha poměrně složitým akcím, i když rozhodně není poddajný. Je to zvíře samostatné, které obstojí i na horských statcích a vystačí s velmi skromnou pastvou, má výborný orientační smysl a
neleká se přírodních překážek. Klisny často odchovávají hříbata.

ObrazekVyužití:

Fjordský kůň patřil k předním oporám v zemědělství v hornatých oblastech Norska i v přímořském pásů kolem fjordů, po nichž má jméno. Dodnes pracuje v zemědělství a osvědčil se i v lesnictví při přibližování dřeva, ani ne tak ve své vlasti, jako v jiných částích Evropy. Díky své obratnosti a vynalézavosti se uplatňuje v nejtěžším terénu, i když samozřejmě nemá dostatek hmoty k zvládnutí těžkých a rozměrných kmenů. Fjordling vždy sloužil jako jezdecký kůň, za Vikingů dokonce válečný. Dosud je jako jízdní zvíře oblíben, i když má poněkud drobivý, tvrdý klus. Dnes se již málo užívá v zápřeži, našel však uplatnění ve vozatajských soutěžích, v nichž předčí obratností jiná plemena, a ve své vlasti je dnes oblíben zejména pro vytrvalostní jízdy, neboť je mimořádně zdatný a odvážný. Jeho efektivní vzhled přispěl k tomu, že nevyváží z Norska do ostatních zemí Evropy i do Severní Ameriky. U nás se choval pro lesnické účely a byl křížen s huculek. Fjordhucul byk vynikající pro práci v těžkém terénu, do českých lesů je však poněkud lehký.